Renata (57): Náhodné setkání s bláznivou skupinou lidí změnilo můj život k nepoznání

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
blaznivaskupina
blaznivaskupina

Jsou to už dva roky, ale pamatuji si to, jako by to bylo včera. Ten den se stal v mém životě jakýsi zlom. Rozhodla jsem se více věnovat přírodě, třídit odpad, zajímám se nyní i o jógu a i v mém věku jsem začala dělat Tai-chi a otužovat se. Dříve jsem zašla na nějakou tu procházku, ale nevnímala jsem, co všechno mi příroda vlastně poskytuje.


Začalo to obyčejnou vycházkou do parku

Bylo krásně a já se rozhodla, že se půjdu projít do pražské Stromovky. Poslední dny jsem spíše seděla doma, sledovala televizi, vařila a uklízela, na vycházky jsem neměla již tolik času. Ale ten den jsem měla volnější a tak jsem toho využila. Procházela jsem se sama, což mě příliš nebavilo a už jsem byla na odchodu. Když jsem ale spatřila po cestě už třetího člověka, jak objímá strom, rozhodla jsem se s ním promluvit.

Prý se ptají stromu na otázky a čerpají z něho energii

Zdroj: 123RF.COM

Mladý muž mi odpověděl, že patří ke skupince lidí, která se zabývá sbíráním přírodní energie. Takové objetí stromu může člověku dát odpověď na spoustu vnitřních otázek a rozporů jeho duše. Nevím proč, ale mladík na mě zapůsobil velmi pozitivně a tak jsem se po jeho vybídnutí k objímání stromu přidala. Nedokážu popsat proč, ale skutečně jsem měla po několika minutách lepší pocit.

Přidala jsem se ke skupince mladých lidí

Když jsem spatřila skupinku asi patnácti mladých lidí, zhruba mezi šestnácti a dvaceti pěti lety věku, zeptala jsem se, zda náhodou také nepatří k těm objímačům stromů. Jeden z nich řekl, že ano, že právě ostatním vysvětluje tajemství přírody a já se s ostychem zeptala, zda se k nim i člověk mého věku může přidat. Přijali mě s nadšením.

Jeho řeč nás všechny dostala

Adam si vzal do ruky bublifuk a označil ho za putující předmět. Jedině ten, kdo ho držel v ruce, mohl mluvit. Postupně se měl každý představit, říci, co ho baví a co by změnil na současném světě. On sám řekl, že miluje přírodu, věnuje se všemožným výletům, meditaci a bojovým uměním spojeným s filosofií. Ačkoli byl první duben, prý se s kamarády ráno koupali v rybníce a otužovali se. Změnit chtěl především pohled mladých lidí na svět.

Řeč celého kolektivu mě dojala až k slzám

Zdroj: 123RF.COM

Z mého pohledu bych mohla říci i děti. Tyhle děti byly zvláštně oblečené, do jakýchsi kostýmů. Z jejich řeči vyplynulo, že se schází zhruba jednou za měsíc z různých koutů Česka. Pojí je láska ke hře na hrdiny oblíbených seriálů, ale milují především společenské hry a posezení s kamarády. Všichni do jednoho odsoudili přehnané používání internetu. Nikdo nepopřel, že by se bez něho neobešel, zároveň však pro každého jednoho z nich tvoří nejdůležitější část života přátelské posezení na čerstvém vzduchu. Rádi si ze sebe dělají blázny a vadí jim, že je spousta lidí tak strojená. Jako by se už málokdo dokázal bavit přirozeně.

Uvědomila jsem si, že ne všechno je ztracené

Mládež jsem do toho dne spíš odsuzovala. Považovala jsem puberťáky za ty, kteří holdují alkoholu a nedokážou se bavit jinak než před obrazovkou televize nebo počítače. Tyhle děti mi ale otevřeli oči a já se až rozplakala. Udělalo jim navíc strašnou radost, že se k nim někdo v mém věku přidal a podělil se o zážitky.

Od Adama se nicméně naučil celý kolektiv několik zajímavých věcí. Když jsem odcházela, polovina objímala stromy a druhá polovina se koupala ve vodě, kde mezi nimi plavaly kachny a lidé v parku je nevěřícně pozorovali.

Změnila jsem svůj přístup k mládí i k přírodě

Adam nám předal kontakt na jeho klub. Na některé semináře či akce v přírodě se chodím dodnes dívat a zdravím se s ním i s některými mladými lidmi jako s nejlepšími přáteli. Ten mladík nás zkrátka všechny ovlivnil. A ačkoli ony děti tenkrát samy o sobě byly jiné, on jim dodal další důvod k lásce přírody. A to samé udělal i pro mě.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články