Už když jsem byla těhotná, věděla jsem, že chci svého syna kojit, co nejdéle to půjde. Měla jsem načteno z maminkovských fór a po teoretické stránce jsem byla dokonale připravena. Začátky kojení ale nebyly takové, jaké jsem si je představovala. Ačkoli jsem si moc přála kojit, syn se špatně přisával. Chvíli to vypadalo, že skončí na umělém mléce. Náš boj o kojení jsme ale nakonec společně vyhráli. Já sama sobě slíbila, že se jen tak nevzdám.
Kvůli kojení se stále vedou nejrůznější debaty. Zatímco někdo jej považuje za to nejlepší pro dítě, najdou se i ženy, které své děti dobrovolně nekojí – ať už je k tomu vede cokoli. I společnost se na kojení občas dívá skrze prsty. Mnohdy se objeví i takové názory, že kojit dítě starší jednoho roku je divné.
Začátky kojení nebyly jednoduché
Zatímco některým maminkám jde kojení doslova od prvního přiložení, jiné se s tím trápí. Bohužel i paní Renata patřila k ženám, které měly s kojením ze začátku velké problémy – její syn se špatně přisával, následně špatně sál, Renata měla popraskané bradavky, což vedlo k neskutečné bolesti a slzám při každém dalším pokusu.
„Začátky byly příšerné,“ vzpomíná Renata nahlas, „už v porodnici jsem brečela bolestí, kdykoli jsem se syna snažila přiložit. Měla jsem bradavky v hrozném stavu, nestíhaly se hojit,“ vysvětluje. „Syn byl hladové miminko, bohužel jsem jako prvorodička nevěděla, jak správně miminko přiložit, takže měl hlad, protože pořádně nepil,“ říká Renata a dodává, že ačkoli měla z těhotenství hodně načteno, praxe nakonec byla úplně jiná.
Společně jsme ten boj vyhráli a já chtěla kojit co nejdéle
„S pomocí laktační poradkyně, která za mnou jezdila až domů, jsem se nakonec rozkojila a všechno dobře dopadlo,“ vydechne s úlevou v hlase Renata. „Společně jsme ten boj vyhráli a syn nemusel skončit na umělém mléce,“ pokračuje. „Rozhodla jsem se, že budu kojit co nejdéle. Když už mě to stálo takové úsilí, chtěla jsem synovi zajistit to nejlepší.“
Renata dále vypráví, že s kojením nepřestala ani v době, kdy syn oslavil druhé narozeniny. Její rodina ji nabádala k tomu, že už je nejvyšší čas malého Honzíka odstavit. Ani jeden z nich se však kojení vzdát nechtěl.
Rodina i okolí mě odsuzuje, říkají o mně, že jsem divná
Honzík před několika týdny oslavil své čtvrté narozeniny. Z fotografií, které nám paní Renata ukazuje, usuzujeme, že je to nádherný a čiperný klučina. Pak nás Renata překvapí tím, že svého syna i v jeho čtyřech letech nadále kojí.
„Moje rodina i blízcí přátelé o mně říkají, že jsem divná,“ svěřuje se nám Renata a na její tváři se objeví smutný výraz. Vzápětí ještě přidá dovětek, že dokonce zaslechla, jak o ní vypráví, že je úchylná. „Já jsem matka a já vím, co je pro mého syna nejlepší,“ řekne nakonec bojovně. „Upřímně si neumím představit, že bych s kojením měla přestat. Ale když vidím reakce svého okolí, asi budu muset,“ uvažuje Renata nahlas a s touto úvahou se s námi loučí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
