Začal jsem si psát se ženami, které jsou ve vězení. Je to pro mě naprosto nová zkušenost, která mě naplňuje. Píši si hned se dvěma a rád bych je osobně poznal. Na druhou stranu nejsem blázen, dopisuji si jen se ženami, které mají mírné tresty.
Neměl jsem v životě moc štěstí a nenašel tu pravou ženu svých snů. Čekal jsem a přebíral, až jsem zůstal úplně sám. Pak jsem zjistil, že si můžete dopisovat se ženami ve vězení. Nemají tam nic lepšího na práci, tak jsou rády za každé hezké slůvko. Nejsem typ na online seznamky a noviny už v dnešní době nefrčí, takže mi docházejí možnosti.
Pro někoho šílenství, pro jiného radost
Prvně mi to přišlo jako troufalá myšlenka muže, zralého na psychiatrickou léčebnu. Posléze v tom najdete zalíbení a návykovost. Každý týden mi přijdou dva dopisy a já okamžitě s nadšením odpovídám. Posíláme si slova i fotky, jako na sociálních sítích, jen tomu chybí ta rychlost. Dělá mi to ohromnou radost a mám zase chuť do života.
První dáma je Denisa
První žena, co mi napsala, byla Denisa. Popsala se jako malá bruneta s tetováním na kotníku. Bude jí něco málo přes padesát let a fotka, kterou mi poslala, mi připomněla mládí. Byla černobílá s červeným odleskem. Píšeme si už tři měsíce a dodnes mi nepřiznala, co přesně ukradla. Jen, že se snažila pomoci synovi a teď za to platí. Jeví se mi jako srdečná osoba, která opravdu lituje svého činu. Svěřila se mi s tím, že dříve pletla šály na zakázku a dovolili jí plést i ve věznici.
Zdroj: 123RF.COM
Druhá žena se jmenuje Vlasta
Vlastičce jsem napsal skrze jeden program pro zlepšení socializace mezi vězni a okolím. Okamžitě mi s radostí odpověděla a poslala také svoji fotku. Je to téměř čtyřicetiletá žena, která má ráda sporty všeho druhu a tím pádem ve věznici velmi strádá. Nejraději jezdí na kole a chodí na procházky do lesa. Odpykává si trest za velmi smutnou událost. Na dálnici byla velká autonehoda a ona nestihla zabrzdit a narazila do auta stojícího před ní. Bohužel vážně zranila malou holčičku, která se z toho zotavuje ještě dnes. Když se zmíním na tohle téma, tak mi vždy přijde rozmazaný dopis od slz.
Necítím se sám a mám na výběr
Je to pro mě něco, díky čemu se nemusím cítit tak sám a opuštěný. Úplně stejné pocity zažívají právě vězni, takže máme společný námět ke konzervaci. Trochu se stydím za to, že si dopisuji hned se dvěma ženami, ale když máte tolik let jako já, už berete vše. Jen abyste nezůstali sami. Snad se některé zalíbím.
Autor: Monika Holemá
