Radka (48): Nevěřila jsem tomu, co se povídá o mojí dceři. Náhoda mi otevřela oči

Bydlím na malém městě, kde je zvykem, že každý o všem ví a každému vidí až do talíře. Místní drbny fungují příliš dobře, takže se nejrůznější informace, řeči a pomluvy městem šíří jako lavina. I ke mně se jednoho dne donesly nechvalné řeči o mé dceři Martině.

A abych byla upřímná, nebylo to nic, co bych se jako matka chtěla dozvědět. O mé dceři se povídalo, že je to „davajka“, která jde za dobré slovo. Nechtěla jsem tomu uvěřit, vždyť to byla moje malá holčička!

Byla jsem zrovna u kadeřnice, kde je normální, že ženy řeší naprosto všechno. Moje kadeřnice byla velmi upovídaný typ, takže mi mezi řečí řekla, že o mé dceři slyšela, že ji ve městě považují za tu, která ráda roztahuje nohy. Ihned jsem se ohradila, že to určitě nebude pravda, moje Martinka se přece takto nechová. Bohužel to toho dne nebylo naposledy, co se ke mně řeči podobného ražení dostaly.

Sousedka mě odchytila a dala mi přednášku o špatné výchově

Vracela jsem se z práce, když mě před naším domem zastavila sousedka a chtěla se mnou mluvit. Ani mě nenechala položit tašky s nákupem, hned na mě spustila o špatné výchově. Skoro mi až nadávala, že jsem výchovu své dcery absolutně nezvládla a že je to určitě dáno tím, že jsme zůstaly samy, když od nás můj bývalý manžel odešel. Stála jsem před ní jako opařená a vůbec nevěděla, co jí na to mám říci. Když se mě dcera doma ptala, co se mi stalo, nedokázala jsem jí říci pravdu, že mě lidé informují o tom, že se chová nepatřičně.

Stále jsem věřila tomu, že jsou to jen hloupé řeči

Kamarádka Zdena mě pozvala na víno, tvrdila, že je toho na mě hodně a potřebuji vypnout. Nechala jsem se od ní vytáhnout do jedné útulné kavárny, kde jsme si nad skleničkou dobrého vína příjemně popovídaly. Řešily jsme všechno možné, pak se ale debata stočila k mojí dceři. Zdena se mi přiznala, že tuhle viděla moji dceru, jak se vede za ruku s nějakým mužem, přičemž ale o dva dny později Martinu potkala s někým úplně jiným. Bylo mi jasné, co mi tím chce naznačit, já ale stále věřila tomu, že jsou to všechno jen hloupé řeči, které se povídají na malém městě.

Náhoda mi otevřela oči a já poznala, co je moje dcera zač

Od rozhovoru s kamarádkou uplynul asi měsíc, od té doby se mi nikdo nesnažil namluvit, že má moje dcera ve městě pověst laciné holky. Shodou okolností jsem toho času svoji dceru vídala s klukem, který se jmenoval Dan. Myslela jsem si, že spolu normálně chodí, pak se ale stalo něco, co mě donutilo otevřít oči.

Byla jsem v obchodě, chtěla jsem si koupit novou halenku. Z vedlejší zkušební kabinky se ozývaly podivné zvuky. Krátce nato odtamtud vyšla moje dcera v doprovodu muže, který ani zdaleka nevypadal jako Dan. Bylo mi více než jasné, co se v kabince odehrávalo. Když jsem potom zahlédla, že onen muž vtiskl mé dceři do ruky nějaké bankovky, udělalo se mi mdlo.

Všechny řeči, které jsem se až doposud snažila popírat, se v ten okamžik potvrdily. Moje dcera byla taková, jak se o ní povídalo, já jen byla jediná, která to neviděla. Nebo spíše nechtěla vidět. Neskutečně jsem se v Martině zklamala. Bohužel je dospělá a já jí nemohu mluvit do života.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Autor: Nikol Kolomazníková