Radka (39): Klíče v květináči se nám vymstily, co nás čekalo za dveřmi, nás odrovnalo

Podle čtenářky Radky se bohužel na vesnici nedá věřit vůbec nikomu. O tom, kam schovávají klíče, když jedou na nákup, věděli snad všichni. Radku ale nikdy nenapadlo, že toho někdo tak ošklivě zneužije…

„Žijeme v malé vesničce, kde je jen pár baráků. Klíče dáváme do květináče před dveřmi. O tomhle tajemství ví tak trochu celá vesnice, protože snad není dům, kde by to dělali jinak. Přesto právě nám se to vymstilo,“ vypráví Radka.

Když jsme se vrátili z města, klíč byl na svém místě. Zato doma nezůstal na kameni kámen

„Ten den jsme odjeli jenom na dvě hodiny nakoupit do města. Na první pohled se při návratu zdálo vše v pořádku,“ vypráví Radka. „Klíč byl na svém místě, ale už když jsme otevřeli dveře, bylo nám jasné, že u nás někdo byl. V chodbě totiž bylo našlapáno, protože ten den pršelo.“

Blátivé stopy vedly až do obývacího pokoje, kde pokračovaly po koberci. Bohužel to ale nebylo to jediné. „Obývací pokoj jsme málem nepoznali. Křesla byla rozházená, jediná deka nezůstala na svém místě. Několik kytek bylo převrácených a hlína vysypaná všude po místnosti,“ vykládá Radka.

Podobně to podle ní vypadalo i v ložnici, kde navíc byla uprostřed místnosti hromádka střepů z rozbité vázy. „Vypadalo to, jako by se nám bytem prohnala nějaká meteorologická katastrofa, nebo minimálně divoké zvíře,“ popisuje.
„Uklidit ten nepořádek nám s manželem zabralo celý den. Nepřišli jsme ale na nic, co by zmizelo. Očividně si jen někdo chtěl zařádit, protože cennosti i elektronika, a dokonce peníze, které jsme měli jen tak pohozené v šuplíku, zůstaly netknuté.“

Myslíme si, že to udělaly nějaké děti z vesnice. Vyšetřovat to ale nemá cenu

Radka se s manželem shodla na tom, že raději nebudou situaci s nikým řešit. „Všichni by měli za to, že obviňujeme právě je, respektive jejich děti. A my si nechceme dělat ve vesnici nepřátele,“ vysvětluje. „Samozřejmě bychom to mohli hlásit, ale kvůli čemu?“

Podle manželského páru šlo nejspíš jen o nějakou vylomeninu dětí některé z rodin ve vesnici. A nemá pro ně cenu se tím dále zabývat a hádat se s ostatními. „Nic se neztratilo, jediné, co mě mrzí, je ta rozbitá váza po babičce,“ říká čtenářka.
Aby se situace už neopakovala, rozhodli se Radka s manželem klíč schovávat na jiné místo. „Samozřejmě nechceme situaci řešit, ale nechceme ani, abychom museli znovu uklízet takovou spoušť.

Od události už uplynulo několik dní a nikdo ze sousedů zatím ani náznakem nedal najevo, že by o vniknutí do domu něco věděl. „Mysleli jsme, že se třeba někdo přizná sám, ale to bylo hodně naivní,“ říká Radka. „Tak to necháme tak, jak to je, a nebudeme zbytečně šířit paniku.“

Autor: Šárka Cvrkalová