Se ženou nám dlouho trvalo najít si bydlení. Když nám majitel vypověděl smlouvu bývalého bytu, bylo těžké najít něco, kde bychom mohli bydlet, navíc za vhodnou cenu. Po několika zklamáních z nabídek jsme se konečně nastěhovali do krásného prostorného bytu. Všechno občanské vybavení v blízkosti domu, park za okny, skvělá cena… Netušili jsme ale, že budeme mít problematické sousedy.
Probudilo nás klepání
Začalo to asi tři měsíce po nastěhování. V půl jedenácté nás vzbudilo klepání na dveře. Za nimi stál muž ve vytahaném tričku a trenýrkách, očividně rozespalý. Spustil, že se chystá druhý den do práce a máme toho hluku nechat. Požádal jsem ho, aby tolik nekřičel, že naše malá holčička spí. Objasnil jsem mu, že nemám tušení, o čem mluví. Omluvil se a odešel. Usnul jsem během několika minut, takže jsem neměl šanci zaslechnout tlumenou hudbu, o které mluvil.
Za pár dní se situace opakovala
Zdroj: 123RF.COM
Naštvaný soused opět klepal na dveře. Prý si z něho nemáme dělat legraci a hudbu okamžitě vypnout. Je si jistý, že jde od nás. Opět jsem mu vysvětlil, že dávno spíme a nemám tušení, o čem to mluví. Zatímco se nadechoval, aby spustil s dalšími argumenty, zaslechl jsem to také. Nepříliš hlasité hudba, která ale byla dost hlučná na to, aby někoho s lehkým spánkem vzbudila.
Soused v tu chvíli pochopil, že opravdu zvuky nejsou od nás. Došlo mu dokonce, že nejsou ani z baráku. Hudba zněla odněkud z dálky, jakoby někde na louce v parku byla nějaká akce. Usnul jsem opět během několika minut, já se spánkem problémy nemám. Myslel jsem, že máme klid, když soused pochopil pravdu.
Pletl jsem se. Poslali na nás i hlídku
O měsíc později jsme byli nuceni vstávat v půl jedné v noci. Tentokrát nás neprobudilo klepání na dveře, ale rovnou zvonek. Pustili jsme dva muže, kteří se představili jako policisti, dovnitř. Už při vstupu do našeho bytu jim bylo jasné, že se nic nestalo, drželi nás ale vzhůru asi hodinu, protože s námi museli sepsat hlášení. Jistý anonym totiž nahlásil, že rušíme noční klid.
Od té doby u nás ještě několikrát v noci klepalo pár sousedů. Rány na dveře mě sice vzbudí, v noci už ale nikomu neotvírám. Manželka spí klidně, dcera také. Nic neděláme a nemám nervy na to se neustále s někým po nocích hádat. Nevím, zda jsme terčem proto, že jsme se přistěhovali a ostatní se mezi sebou znají, nebo zda mají podobné trable také jiní sousedé, kteří jsou neprávem obviňování z hlasité hudby. Snažím se celou situaci zkrátka ignorovat.
Autor: Šárka Cvrkalová
