Radek si našel o několik let mladší přítelkyni a myslel si, jak svým kamarádům vytře zrak. Mezi svými stejně starými přáteli byl totiž jediný, kdo měl po svém boku mladou dívku. Místo toho, aby se ze strany svých kamarádů dočkal obdivu a plácání po ramenou, se dočkal akorát tak výsměchu, že své mladé partnerce nestačí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře z Hradce Králové. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Ještě před několika měsíci by Radek sám sebe ani zdaleka nepovažoval za muže, který by patřil do starého železa. Byl přesvědčený, že jakožto mužský před padesátkou má ty nejlepší roky teprve před sebou. Toto přesvědčení ho motivovalo, aby si začal s o několik let mladší přítelkyní.
Těšil jsem se, jak po jejím boku omládnu
Nepovažoval jsem sám sebe za kdovíjak starého muže, nicméně společnost mladé Žanety mě utvrzovala v tom, že po jejím boku ještě omládnu. Maloval jsem si budoucnost, ve které se budu před přáteli chlubit mladou partnerkou. Myslel jsem si, že po jejím boku si budu život náramně užívat. Netušil jsem však, jak mi mladinká Žaneta dá ve skutečnosti zabrat.
Místo závisti jsem se od kamarádů dočkal posměchu
Doufal jsem, že mi ti „staří pardálové“, které jsem roky považoval za své kamarády, budou mladou holku závidět. Každý z nich měl doma manželku v podobném věku, ve kterém byli i oni sami, kdežto já jsem se mohl chlubit krásnou a vitální ženou. Místo závisti jsem se však z jejich strany dočkal akorát tak posměchu.
Velmi rychle se totiž ukázalo, že ačkoli jsem sám sebe považoval za muže v nejlepších letech, nedokážu stíhat tempo mladé dívky. Žanetě bylo teprve 24 a jedinou náplní jejího života byla zábava všeho druhu. Chtěla si užívat a mě žádala, abych stál po jejím boku, když vyrážela na večírky a mejdany se svými vrstevníky. Nejenže jsem se mezi těmi mladými cítil nepatřičně, ale zároveň mi docházelo, že své přítelkyni jednoduše nestačím.
Po boku mladé dívky jsem si sáhl na dno
Abych se před kamarády ještě více neztrapnil, několik měsíců jsem se snažil Žanetině tempu vyrovnat. Doprovázel jsem ji na všechny akce, na kterých nesměla chybět, a tvářil se, že mě to nesmírně baví. Ve skutečnosti jsem se domů vracel unavený a neměl jsem sílu prakticky vůbec na nic. Po několika týdnech marného předstírání mi začínalo být jasné, že to nemůžu vydržet věčně a že jednoho dne chtě nechtě budu muset s pravdou ven. Sáhl jsem si na dno, vyčerpáním už jsem nemohl dále.
Rozchod byl pro mě vysvobozením
Nakonec jsem se s Žanetou rozešel. Myslel jsem si, jak budu rozchodem trpět, že mi bude chybět. Ale upřímně? Náš rozchod byl pro mě vysvobozením. Přecenil jsem své možnosti, prostě jsem mladou holku nezvládl. Kamarádi mi to sice chvíli „dávali sežrat“, měli hloupé řeči, ale nakonec to ustalo. Jestli se ještě někdy s někým seznámím, tak jedině s ženou mého věku. Na žádnou jinou už nestačím.
Autor: Nikol Kolomazníková
