Přítel vybral pro syna velmi netypické jméno. Jmenuje se stejně jako naše první dítě

od Luboš Klouček
2 minuty čtení
muzadite
muzadite

Alena má již jednoho syna z předchozího vztahu. Od jeho narození s ním byla sama. Nyní je už 4 roky šťastně zadaná a navíc těhotná. Vše se zdálo být naprosto dokonalé. Dokud její přítel nepřišel s výběrem jména pro jejich očekávaného syna.


Láska jako trám

Adam je skvělý chlap. Jsme spolu 4 roky a za celou dobu jsme se snad ani jednou nepohádali. Je pracovitý, vydělává, není lakomý, doma pomáhá. S mým synem z předchozího vztahu vychází perfektně, bere ho jako vlastního. Synovi je 8 a v Adamovi má skvělého strejdu.

O svatbě zatím neuvažujeme. Adam chtěl ale dítě a já vlastně taky. Můj syn je už celkem velký a mně chybí to miminko, které bych si tentokrát pořádně užila, se skvělým chlapem po boku. Tak jsme do toho praštili. Otěhotněla jsem celkem rychle, což jsem ani nečekala.

Když jsem tu radostnou zprávu oznámila Adamovi, byl štěstím bez sebe. Začali jsme plánovat a snít o tom, jaké to bude, až se malé narodí. A taky jsme hned začali vybírat jména. U holčičky jsme se celkem rychle shodli na Daniele. Ovšem u kluka nastal problém.

Podivné přání ohledně jména

Zdroj: 123RF.COM

Adam mi řekl, že by moc chtěl, aby se jeho syn jmenoval po něm, Adam. Což by za normálních okolností nebylo nic zas až tak podivného. Kdyby se ovšem Adam nejmenoval můj první syn.

Moje první reakce byla „Jé, to mě mrzí, že to nejde, když už Adámka máme.“ Ale on to s tím Adamem myslel naprosto vážně. Dokonce mi ukázal odkazy, kde se dočetl, že jelikož můj syn není jeho, můžeme druhého syna klidně pojmenovat stejně. Nevěřícně jsem na něj koukala. Řekla jsem mu, že to přece nejde, že už jednoho Adama mám a nemůžu druhého syna pojmenovat stejně. Bez ohledu na to, že to zákony povolují.

Byla jsem na začátku těhotenství, tak jsme debatu prozatím ukončili s tím, že je ještě dost času. Respektive já sázela na to, že se umoudří, že mu to dojde.

Ale nedošlo. Na jméně trval. Začala jsem tedy doufat, že budeme mít dceru, a rozhodla se tím prozatím nestresovat.

Bude to kluk

Když jsem ale byla asi v 16. týdnu, lékaři nám potvrdili, že čekáme kluka. A já věděla, že teď začne stres ohledně jména nanovo a o to intenzivněji. Adam stále trval na tom, že syn se bude jmenovat po něm. Nepřipouštěl vůbec žádné argumenty. Dokonce mi navrhl, abych staršího syna nechala přejmenovat, jestli mi tak vadí, že se budou jmenovat stejně.

Prosila jsem o pomoc i jeho rodiče, sestru, kamarády. Ti všichni mu to rozmlouvali a rodina stále rozmlouvá. Všichni na něj zkoušíme všelijaké taktiky. Nic nezabírá. Je úplně posedlý tím, aby jeho syn nesl jeho jméno.

Teď jsem ve 32. týdnu, do porodu mi zbývá už jen 8 týdnů. A jsem naprosto bezradná. Jiné jméno mi nepodepíše a já zase nepodepíšu Adama. To těm dětem přece nemůžu udělat. Jestli si to nerozmyslí, budeme muset kvůli jménu tolik chtěného dítěte k soudu.

Autor. Jana Janáčková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články