Myslel si, že pro svou rodinu vytvoří překvapení v podobě rodokmenu. Při jeho sestavování ale něco nesedělo, nakonec zjistil, že je adoptovaný. Své rodině se ještě nepřiznal, že zná pravdu, a přemýšlí, jak má celou situaci vyřešit a nepustit uzdu svým emocím.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Vymýšlel originální dárek pro rodiče
Ondra si vždy potrpěl na originální dárky. Dlouho vymýšlel, čím by své rodiče potěšil na jejich společné narozeninové oslavě, až ho napadlo, že by mohl vytvořit rodokmen. Plánoval, že vytvoří rozměrnou malbu stromu a do větví zanese jména a fotografie všech členů rodiny. Sám byl zvědavý, jak daleko do historie se dostane.
Už na začátku pár věcí nesedělo
Ondra se z dokumentů náhodou dozvěděl, že se jeho otec rozváděl, když mu byly dva roky. Nejprve té informaci nepřikládal důležitost, než se pořádně zamyslel. „Říkal jsem si, jak by mohl být otec mým pravým rodičem, když v době mého narození žil s jinou rodinou? Taková informace odporovala všemu, co mi rodiče vyprávěli,“ přiznává zaskočeně.
Rodiče Ondrovi už od dětství tvrdili, že se vzali rok před jeho narozením a vždy si spolu přáli mít syna. Ondra se cítil zmatený a taky trochu obelhaný, ale rozhodl se, že zjistí více.
Vyptával se sousedů
„Když jsem byl dítě, bydleli jsme na vesnici za městem. Vydal jsem se tam, zatlačil jsem na sousedku a ona mi najednou přiznala, že s mou matkou žil dříve jiný muž,“ vypráví. „Bylo mi všechno jasné, ale najednou jsem stál před obrovským problémem,“ tvrdí. Ondra zjistil, že jeho otec není jeho biologickým rodičem, a začal řešit to, jak by to měl svým rodičům sdělit.
To, že je Ondra adoptovaný, mu došlo ve chvíli, kdy zkoumal své osobní dokumenty. Vše vypadalo tak, jako kdyby byl jeho otec jeho biologickým rodičem. Fakta ze svatby rodičů a názory sousedů ale říkaly něco jiného. Nebyl pochyb o tom, že Ondra žije ve lži.
Místo narozeninového dárku teď řeší, jak se přizná rodičům, že už pravdu zná
„Určitě měli nějaký důvod, proč mi to neřekli,“ tvrdí. „V rodině si vždy říkáme všechno, nebo jsem si to alespoň do teď myslel,“ dodává. Ondra nyní plánuje, že rodičům řekne pravdu. Udělá to ve chvíli, kdy budou všichni pohromadě, a bude se snažit jednat v klidu a bez emocí. Bojí se, že by se kvůli jeho zvědavosti mohli rodiče urazit. „Co když se mnou už nikdy nepromluví?“ ptá se sám sebe Ondra.
„Budu rád, pokud mi řeknou celou pravdu,“ tvrdí. „Najednou mám pocit, že jsem cizí, nemám komu věřit a všichni mi lžou,“ vysvětluje.
Autorka: Tereza Hotovcová
