Petra (40): Tchyně mě ničí opravdu zvláštním způsobem. Potřebuji poradit, jak jí to vrátit

od Andrea Světlíková
2 minuty čtení
Zdroj: Shutterstock

Dokud žila Petra s manželem sama, všechno se ještě dalo vydržet. Tchyně jí sice občas vyčetla, že vaří některá jídla jinak, než je má Tomáš rád, ale do života jí příliš nemluvila. Pak se ale páru narodilo miminko.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

„Možná je to tím, že moje tchyně nikdy vlastní dítě neměla, protože mého muže s manželem adoptovali, když mu bylo pět. Ale možná je to jen tím, že je zkrátka otravná,“ píše Petra.

„Každopádně od doby, kdy se nám narodil syn Tobiáš, je u nás pečená vařená, neustále nám mluví do výchovy, a i když se jí můj manžel zastává, já už na ni přestávám mít nervy,“ stěžuje si.

Podle ní dělám špatně úplně všechno

Petra o sobě v e-mailu tvrdí, že podle svého nejlepšího vědomí a svědomí je dobrá matka. „O Tobiáše se starám, jak nejlépe umím. Chodím s ním na pravidelné kontroly, věnuji mu veškerý čas. To samé platí o mém manželovi.“

Jenomže přes to všechno má Petřina tchyně pocit, že miminku stále něco chybí. „Kdykoli Tobiášek začne plakat, není to proto, že se počůral nebo že by chtěl jíst. Je to proto, že jsem asi něco zanedbala,“ popisuje Petra myšlenky své tchyně.

„Stále se mě ptá, kdy chlapec naposledy jedl, proč jsem ho nepřevlékla, když má špinavé dupačky, vnucuje mi, že jsem něco udělala špatně, a že proto můj syn pláče,“ svěřuje se.

„Jednou to došlo dokonce tak daleko, že jsem jí řekla něco v tom smyslu, že je mi sice líto, že se nemohla starat o miminko sama, protože nikdy žádné neměla, ale i tak by měla nechat Tobiáše na pokoji. Je to můj syn, ne její.“

Petra říká, že ten den se pohádala se svým mužem, který měl pocit, že je na matku příliš krutá. Od toho dne se jí zastává ještě víc než dřív. „Někdy, když mi tchyně vyčte, že jsem Tobiáše už hodinu nenakrmila (což podle mě opravdu není problém), i můj muž se přidá a říká mi, že syna nemám týrat, když pláče.

Jenomže když ho budu krmit pokaždé, když bude plakat, nebudu dělat nic jiného. Vím, jak se o syna starat. A donedávna to věděl i on. Teď je ale na její straně a všechno je má vina.”

Miminka zkrátka pláčou, nejsem špatná matka

Když se Petře a jejímu manželovi syn narodil, oba věděli, že to bude těžké. Petra to snáší, synka utěšuje, občas ale ví, že zkrátka pláče jenom proto, že je to miminko.

„Malé děti zkrátka brečí. Když je jim smutno, když se počůrají, když mají hlad. Ale tchyně mě ničí tím, že neustále hledá chybu ve mně. Několikrát už řekla, že jsem asi špatná matka, když mi syn pořád tak pláče,“ stěžuje si.

„Můj muž se mě nezastane. Místo toho se k ní přidá. Hledají společně vinu ve mně. A když mu to řeknu, tvrdí, že je to nesmysl, že to chápe a je na mojí straně. Před ní se tak ale nechová.“

Petra se redakci svěřila, že už neví, jak dál. Ráda by se své tchyni nějak pomstila, nebo ji alespoň donutila, aby s těmi nesmysly o špatné matce přestala. Nemá ale tušení jak.

Autor: Šárka Cvrkalová

Související články