Pavlína žije s Davidem už téměř dvacet let. Vždy se pro něho snažila být dokonalou ženou v domácnosti, ale poslední půl rok se jí to příliš nedaří. Její manžel se totiž naučil objednávat si jídlo z internetu a její vaření tak přichází vniveč.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Myslím si, že jsem dobrá kuchařka. On si nikdy nestěžoval, přidával si, rád si vymýšlel, co mám naplánovat na další den. Jenomže teď mi vždycky jenom řekne, že to voní dobře, ale chuť má spíš na hamburger,“ svěřuje se Pavlína.
Jsem celé dny doma, vaření pro mého muže bylo to jediné, co mě bavilo
Pavlína v e-mailu naší redakci sděluje, že je v invalidním důchodu. I když si našla práci na částečný úvazek z domu, má spoustu volného času, který tráví uklízením a přípravou jídel pro svého muže.
„Dřív chodil z práce hladový a ocenil, že má doma navařeno. Mně to dělalo radost, protože jsem se mu nějak mohla odvděčit za to, že pro rodinu vydělává, zatímco já se válím doma. Jenže teď je to všechno jinak,“ smutní čtenářka.
Žije nezdravě, když mu to vytýkám, směje se tomu
„Poslední dobou se už ani nesnažím. Dřív jsem mu chystala na stůl porce skvělého jídla, ale on mi už ve dveřích sdělil, že si po cestě domů objednal jídlo, které dorazí za pár minut. A já pak skoro celou večeři vyhazovala,“ vykládá Pavlína.
„Vadí mi nejen to, že já si připadám poníženě, protože si raději dá rychlovku z fast foodu než moje zdravé večeře, ale taky fakt, že se cpe nezdravým jídlem,“ tvrdí.
„Jsou to samé hamburgery, pizzy a smažené věci. Jenže on se směje tomu, že pár dobrých jídel ještě nikdy nikoho nezabilo.“
Mám pocit, že jsem špatná manželka
Pavlína se o svém problému bavila i s několika kamarádkami. Ty s ní souhlasí v tom, že je to od jejího manžela necitlivé. Navíc utrácí peníze za něco, co by měl doma zdarma a s láskou.
„Mám pocit, že jsem špatná manželka, když on si raději místo mého knedla vepřa dá pizzu z internetu. Snažila jsem se mu vysvětlit, že se pro něho dělám s jídlem ráda, ale on mě neposlouchá.“
„Skoro každý den nosí domů hamburgery a věci, které já normálně nejím, nutí mě se s ním navečeřet a chválí si, jak skvěle mu to v restauraci připravili. Ale moje vaření už nepochválil minimálně půl roku a já mám pocit méněcennosti…“
Autor: Šárka Cvrkalová
Názor odborníka
Každý máme ve svém životě rozdílné hodnoty, kterým přikládáme různou důležitost. Pro paní Pavlínu je jednou takovou hodnotou očividně vaření pro jejího manžela. Je logické a vyplývá z toho, že když tráví spoustu času doma a má čas i chuť vařit, tak chce, aby to bylo oceněno.
Nebezpečí je v tom, že pokud se nám delší dobu nedostává nějakého ocenění či pochválení za něco, na čem usilovně pracujeme a čeho si ceníme, může to do značné míry ovlivnit naši náladu a v krajních případech vést až k depresi či konci vztahu. Tento pocit je o to silnější, pokud se nám toho nedostává od člověka, který je pro nás důležitý. Čím jsme navíc starší, tím hůře si zvykáme na jakoukoliv změnu, obzvláště pokud jsme dlouhou dobu byli zvyklí, že je cosi určitým způsobem.
Komunikace je klíčem. Je potřeba se zvláště ve vztahu umět vymezit a nebát se řešit citlivá témata nebo se cíleně nevyhýbat konfrontaci, která by mohla znamenat hádku. Někdy je zkrátka hádka zapotřebí a neznamená to nutně, že celý vztah je odsouzen k zániku, protože se hádáme. Je ale potřeba hádat se za nějakým plnohodnotným výsledkem či kompromisem, nikoliv na sebe pouze bezhlavě pokřikovat. Často je nutné druhému zdůraznit, jak moc je pro nás něco důležité nebo co s námi chování druhého dělá. Už zkrátka proto, že druhému člověku do hlavy nevidíme a s jistotou nikdy nevíme, co se mu honí hlavou. Možná si myslíme, že to náš partner “přeci ví a musí si to uvědomovat”, ale často to tak ve skutečnosti není a jindy to od nás hlavně potřebuje nahlas slyšet.
Pokud máte pocit, že si sami nevíte rady, je možnost za účelem vyřešení podobné situace navštívit psychologa či jiného odborníka. Někdy zkrátka potřebujeme v životě pomoc, a to není známka slabosti, ale naopak odhodlání se současnou situací něco udělat.
