Pavlína (41): Na svatbě mi měl říct pouze Ano. Místo toho řekl něco, co zdrtilo úplně všechny

od Šárka Blahoňovská
2 minuty čtení
zena 2
zena 2

Pavlína se konečně dočkala žádosti o ruku. Dlouhé měsíce věnovala jedinému – přípravě vysněné svatby. Nemohla se dočkat, až se vdá za muže, se kterým prožila posledních osm let, a dokonce s ním má i dvě děti.

Asi jako každá nevěsta pociťovala Pavlína v den svatby nervozitu. Moc si přála, aby její svatební den vyšel přesně tak, jak si ho naplánovala. Její nastávající se ale postaral o pořádné překvapení.
Na svatbu jsem se těšila

Po osmi letech života na hromádce jsem už ani nedoufala, že mě přítel Robin někdy požádá o ruku. Klapalo nám to i bez papíru.

Pak mě ale zaskočil prstýnkem a trochu kostrbatou žádostí o ruku. Na tahle romantická gesta přítel nikdy moc nebyl.

Na svatbu jsem se začala těšit. Měla jsem v hlavě představu o dokonalém svatebním dni, a to snad už od chvíle, kdy jsem byla malá holka.

Přítel se nezapojoval

Robina znám dost dobře na to, abych věděla, že ho na tyhle věci neužije. Do plánování naší svatby se proto moc nezapojoval, tedy spíše vůbec.

Jednou mi řekl, ať si svatbu naplánuji po svém. Že ať udělám nebo připravím cokoli, bude souhlasit. Od té chvíle jsem plánování převzala plně do svých rukou.

Svatba se blížila a já se nemohla dočkat. Robina jsem milovala, měli jsme spolu pětiletá dvojčata a já byla ráda, že budeme mít konečně celá rodina jedno příjmení.

Tohle nikdo z nás nečekal

Nastal den D, kdy jsem se konečně měla vdát. Od rána jsem se cítila nervózní, ale to je přece normální.

Jediný úkol mého přítele týkající se svatby zněl jasně: až na to přijde chvíle, má říct „Ano”. Věděla jsem, že i on bude značně nervózní. Neměl rád pozornost.

On však udělal něco, co nikdo z nás nečekal. Postaral se o pořádné překvapení, kterým všechny hosty včetně mě šokoval.
Nikdo by to do něho neřekl!

Kdo Robina zná, ten moc dobře ví, že to není zrovna romantik. Se sladkými slůvky šetří jako s šafránem a nepotrpí si na nějaká vyznání lásky.

Proto nikdo z nás nečekal to, co udělal. Měl mi jen říci své Ano, ale on se ke mně uprostřed obřadu otočil a začal pronášet proslov. Oněměla jsem.

Nikdo ani nedutal. Poslouchala jsem každé jeho slovo, doslova jsem mu visela na rtech. Nikdy jsem od něho taková milá slova neslyšela. Vybral si opravdu příhodný okamžik!

Když Robinův proslov skončil, všichni začali tleskat. Já bulela jako želva, tak moc mi tím vyrazil dech. Pak už jsem se dočkala i toho Ano, které stvrdilo, že už navždy patříme k sobě.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články