Loňské Vánoce byly pro naši čtenářku Pavlu nezapomenutelné. Dostala totiž dárek, který neměl obdoby. Její tchyně, která s nimi už pár let po smrti manžela pravidelně slavila vánoční svátky, totiž dala Pavle něco, čím své snaše vyrazila dech.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Pavla opravdu nečekala, že místo tradičního balíčku kosmetiky, který od své tchyně dostávala už několik let v podstatě pravidelně, dostane takový dárek, který se nakonec promění v danajský dar. Na to ale Pavla přišla až mnohem později.
Tchyně žila sama
Před pěti lety zemřel tchyni naší čtenářky Pavly manžel a od té doby žila sama. Vlastnila celkem pěkný rodinný domek a odmítala se ho vzdát.
„Byla na celý dům sama, ačkoli už je to dáma v letech a starat se o něj nezvládala,“ vysvětluje Pavla. „Nechtěla se ho ale vzdát, prý se k němu pojily vzpomínky na jejího muže. To jsem respektovala,“ přiznává.
Pavla a její manžel se proto snažili postarší dámě pomáhat. Také si ji brali k sobě domů na všechny svátky – včetně loňských Vánoc, které Pavle změnily život.
Darovala mi něco, čím mě naprosto šokovala
Jako už několik posledních let trávila tchyně Vánoce s Pavlou a její rodinou. Pavle její přítomnost nevadila, měla maminku svého muže ráda.
„Když došlo na dárky pod stromečkem, očekávala jsem kosmetiku,“ přiznává Pavla a dodává, že právě tento dárek dostávala od své tchyně pravidelně už několik let.
Jenže tchyně přišla s úplně jiným dárkem. Takovým, kterým své snaše vyrazila dech a upřímně ji šokovala.
„Dostala jsem obálku a v ní bylo napsáno, že mi tchyně odkazuje svůj rodinný dům,“ píše Pavla. „Byla jsem zaskočená a divila se, proč ho nenapsala na svého syna. Odpovědi jsem se nedočkala,“ dodává.
Mělo to podmínku. Nyní už vím, že jsem na ni neměla kývnout
„Součástí tohoto velkého daru byla jedna podmínka,“ pokračuje Pavla. „Tchyně chtěla, abychom se k ní s manželem a nejmladším synem nastěhovali.“
Na tom by možná nebylo na první pohled nic děsivého. Dům byl velký, všichni se tam pohodlně vešli. Pavla akorát netušila, jakou to bude mít dohru.
„Mluvila jsem o tom s manželem a ten byl nadšený. Dokonce přiznal, že o plánu své maminky věděl a nevadí mu, že dům přepsala na mě místo na něj,“ dozvídáme se. Pavla dodala, že jí to přišlo minimálně podivné.
Přesto dala na tchyninu žádost a skutečně se s manželem a nejmladším synem do domku své tchyně, který po její smrti měl Pavle připadnout, nastěhovala. Nyní už ví, že to byla velká chyba.
Neměla jsem její dárek přijímat!
Na první pohled velkorysé gesto se proměnilo v danajský dar. Pavla na to bohužel přišla až tehdy, kdy bylo pozdě cokoli měnit.
„Představovala jsem si klidné soužití, s tchyní jsem nikdy neměla problém,“ přiznává Pavla. „Jenže od chvíle, kdy žijeme pod jednou střechou, si ze mě udělala otroka. Musím dělat všechno, oč mě požádá, jinak hrozí, že nás vyhodí,“ píše Pavla. S rodinou ale nemá kam jít, protože byt měli jen pronajatý.
„Byla to chyba,“ uvědomuje si pisatelka. „Tchyně to měla dobře promyšlené, nyní jí dělám poskoka, který musí být neustále po ruce. Unavuje mě to a lituji, že jsem její dárek přijala,“ uzavírá nešťastně.
Autor: Natálie Kabourková
