Po rozvodu s manželem jsem zůstala sama na dvě malé děti. Žádná žena v takové situaci nechce zůstat sama, není to jednoduché, co si budeme nalhávat. Proto jsem se snažila, abych dětem zajistila mužský vzor, neboť jejich biologický otec o ně přestal mít zájem – s novou přítelkyní čekal miminko, to se stalo středobodem jeho pozornosti.
Skvěle jsme si spolu rozuměli
Měla jsem trochu naivní představy, když jsem si myslela, že seznámit se nebude takový oříšek. Nenapadlo mě, že děti budou překážkou a už vůbec jsem nečekala, že se dočkám takových reakcí, ze kterých mi bylo mnohdy až šoufl – jak někdo může svobodnou matku nazvat nezodpovědnou slepicí, která si nechá udělat dítě a pak si myslí, že někdo bude vychovávat cizí parchanty? Ano, i toto mi jeden muž v kavárně vmetl do tváře, naprosto mě to znechutilo.
Pak jsem poznala Radka a s ním jsem si rozuměla skvěle. Po předchozích eskapádách jsem mu raději během prvních deseti minut oznámila, že mám děti, protože jsem nechtěla ztrácet čas jeho případným odmítnutím. Překvapilo mě, že mu to ani trochu nevadilo.
Zdroj: 123RF.COM
Stala se z nás kompletní rodina
Děti pro mě vždy byly na prvním místě, stejně tak jejich bezpečí a spokojenost. Proto jsem dlouho váhala, než jsem je s Radkem seznámila. Ještě déle jsem váhala, kdy k sobě Radka nastěhuji. Ve finále k tomu došlo až po roce vztahu, kdy jsem si byla skutečně jistá, že to s námi myslí vážně. Já ho milovala a děti si s ním rozuměly, nemělo cenu nadále držet dva byty, proto jsme začali bydlet společně a stala se z nás kompletní rodina.
Zdroj: 123RF.COM
Všechno bylo zalité sluncem a můj život konečně neměl jedinou chybičku. Fungovalo nám to skvěle, jenže jak už to v životě chodí, štěstí nikdy netrvá příliš dlouho…
Začal přebírat výchovu mých dětí
Ať už byl Radek v jiných ohledech super muž, dala jsem mu hned na začátku našeho vztahu najevo, že děti si chci vychovávat po svém. Jasně, platil u nás doma za mužský vzor a dokázal mě podpořit, když třeba děti zrovna neposlouchaly. Jakmile ale začal přebírat výchovu mých dětí a uplatňoval na ně metody, se kterými jsem nesouhlasila, vznikaly mezi námi stále častější hádky a rozepře.
Například já jsem proti jakýmkoli fyzickým trestům, vše se snažím řešit domluvou. Velmi mě tedy zaskočilo, když dal Radek mému synovi pohlavek. Nesouhlasila jsem ani s tím, aby byly děti nuceny sedět každý den dvě hodiny u učení, zatímco Radek se snažil tuto metodu u nás doma zavést.
Musela jsem se rozhodnout
Několikrát jsem Radka žádala, aby moje děti nevychovával podle toho, co měl v sobě zakořeněno z dob, kdy on sám byl dítětem. Hádali jsme se kvůli tomu stále častěji a nejhorší na tom bylo, že si toho začaly všímat děti. Na nich jsem si také všimla toho, že se začínají Radka bát, nedělalo mu totiž problém na ně zakřičet nebo jim dát facku. Musela jsem se rozhodnout: buď láska, nebo děti. Rozhodování mi netrvalo dlouho, Radek šel z bytu. Štěstí a spokojenost mých dětí je pro mě daleko přednější než hřejivá náruč muže.
Autor: Nikol Kolomazníková
Názor odborníka
Jedná se o záležitost komunikace a domluvy. Nelze po Radkovi chtít, aby sloužil jen jako vzor, partner a podpora, bez toho aniž by měl možnost podílet se na výchově dětí. Není sice jejich biologický otec, ale pokud je představa funkčnosti partnerského vztahu jako rodiny pro dítě, pak je třeba počítat s určitými pravomocemi, které k tomu náleží. Samozřejmě je nutné k takovým pravomocem přistupovat obezřetně, neznamená to, že by Pavla měla bez okolků dovolit partnerovi vychovávat děti tak, jak ona si nepředstavuje. Cílem by měla být společná domluva pro dobro dítěte.
Do rodičovství přichází každý jedinec s vlastní představou, jak by výchova měla vypadat. Člověk čerpá ze svého dětství, svých vzorů, snů a cílů, ale také z nejistot, strachů a traumat. Oboje je stejně důležité si při výchově dítěte uvědomit: Dělám to, co dělám, pro sebe nebo pro své dítě? I když to myslím dobře, může se ten či onen způsob výchovy negativně podepsat na dítěti? Chovám se před dítětem tak, jak chci, aby se mé dítě chovalo ke mně, svému okolí a v budoucnu ke svým dětem?
Nad takovými otázkami je potřeba se dlouze a hluboce zamyslet. To může být leckdy obtížné, neboť člověk vychází sám ze sebe, svého úhlu pohledu, a tak si často není vědom svých chyb a nedostatků, zatímco u ostatních často nachází i takové nedostatky, které tam nejsou. V tomto případě platí přísloví, že pod svíčkou je největší tma. Je tedy potřeba, aby se každý jedinec nepřestával pokoušet o svůj seberozvoj. Nejen kvůli sobě samému, ale i kvůli svému dítěti. Dítě se primárně učí od svých rodičů, a tak je vhodné poskytnout mu co nezdravější vzor, ke kterému se může vztáhnout.
Za účelem seberozvoje, rady s výchovou dítěte nebo funkčnosti partnerského či jiného vztahu, je možné vyhledat a konzultovat psychologa či jiného odborníka.
