Pavla (34): Šéf při online meetingu viděl něco, co rozhodně nebylo pro jeho oči. Stát se to vám, dáte hned výpověď

od Adéla Vocetková
2 minuty čtení
zena zmatena
Zdroj: Shutterstock

Z kanceláře se Pavla přesunula k home office, ostatně jako mnoho dalších zaměstnanců. Zpočátku byla z nového režimu v rozpacích, ale rychle si na pohodlí práce z domova zvykla.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Pracovat z domu má něco do sebe. I když práce neubylo, je to přeci jen takové volnější. Ze začátku jsem se bála, jestli zvládnu všechnu tu techniku, ale dostala jsem se do toho docela rychle.

Manžel mi záviděl

Když jsem si před manželem postěžovala, že kvůli aktuální situaci přechází naše firma z více jak 50 % na home office, moje podráždění nechápal.

Dokonce se na mě ještě utrhl, že nechápe moji nespokojenost. Záviděl mi, protože zatímco já měla práci z domu s volnějším režimem, on musel nadále držet stálé pracovní tempo ve fabrice.

Bála jsem se, že budu dělat zmatky

Byli jsme poučeni, že se budeme pravidelně hlásit na online meetingu. Z toho jsem měla strach. S počítačem sice pracovat umím, ale tohle bylo něco nového.

Bála jsem se, že budu zmatkovat. Účelem bylo sednout si před notebook se spuštěnou webkamerou, připojit se ke společnému hovoru a být součástí porady.

V práci jsme měli poradu dvakrát do týdne, nyní ve volnějším režimu nadřízený trval na tom, že se budeme u online meetingu scházet jednou týdně.

Nestíhala jsem

Byla středa, a tudíž den, kdy jsme se scházeli u online porady. Toho dne jsem se zdržela s dcerou u její online výuky – zlobil jí počítač.

Nestíhala jsem. Aby šéf neviděl, že nejsem připojená, nechala jsem to běžet a myslela si, že když nechám vypnutou webkameru, ani si nevšimne, že u toho ještě honem rychle dělám něco jiného.

Porada běžela, šéf povídal o novinkách a já vařila oběd. Dcera se mezitím ochomýtala okolo notebooku. Pak se stalo něco, co jsem nechtěla – polila jsem se omáčkou.

V domnění, že je kamera stále vypnutá, jsem se převlékala do čistého oblečení. Nadřízený zrovna promluvil ke mně, přispěchala jsem k počítači a bez podprsenky, kterou jsem měla také od omáčky a ještě si ji nestihla obléci, se posadila…

Takhle trapně mi ještě nikdy nebylo!

Všechno se to odehrálo během několika málo minut, ale i tak málo stačilo k tomu, abych se ztrapnila jako ještě nikdy předtím.

Že je něco špatně, mi došlo hned. Překvapeně vykulený pohled nadřízeného vydal za všechna slova. Viděla jsem svůj obrázek v rohu obrazovky a uvědomila si, že kamera vůbec není vypnutá.

Zpanikařila jsem a online poradu ukončila. Odhlásila jsem se. Cítila jsem se poníženě a vůbec nevěděla, co budu dělat. Když se vzápětí rozezvonil telefon a já viděla šéfovo číslo, krve by se ve mně nedořezal.

Celé situaci se zasmál, prý jsem zpestřila jinak nudný online meeting. Pojal to se smyslem pro humor, ale mně hlavou běžela myšlenka, že podám výpověď. Neudělala jsem to, ale opravdu jsem měla chuť!

Autor: Natálie Kabourková

Související články