Pavla (27): Nejdříve jsme Vánoce vůbec nechtěli slavit. Pak jsme dostali ten nejkrásnější dárek

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
zena 30
zena 30

Měsíc a půl před Vánocemi nečekaně odešel můj tatínek. Bylo mu teprve třiapadesát, ale bohužel nad ním zvítězila nemoc, která má na svědomí už hodně lidských životů. Kdo někdy ztratil tak blízkého člověka, ten si asi umí představit, jak obrovská rána to byla. A ještě k tomu všemu tak blízko nejkrásnějších svátků v roce, které jsem si ale bez milovaného táty ani zdaleka nedokázala představit.


Nedokázala jsem se s tím vyrovnat

Jsem jedináček a táta byl pro mě odjakživa vzorem. Osud rodičům nadělil jen jedno dítě, proto jsem se už odmalička měla velmi dobře. Vůbec nic mi nescházelo, ani dárečky, ani pozornost a láska rodičů, o kterou jsem se nemusela s nikým dělit. Nebudu lhát, když řeknu, že k tátovi jsem měla o něco blíže než k mámě, byť jsem si to nedokázala vysvětlit. Byl to nejdůležitější muž v mém životě, moje skála a můj pevný bod. S jeho odchodem jsem se nedokázala vyrovnat a několik týdnů jsem stále jen ronila slzy, zatímco mé srdce krvácelo.

Zdroj: 123RF.COM

Slavit Vánoce bez táty? NE!

Tátův pohřeb připadl přesně na měsíc před Štědrým dnem. Po jeho pohřbu nikdo o Vánocích nemluvil, a to ani když byly skutečně za dveřmi. Slavit totiž Vánoce bez táty nemělo smysl. Samozřejmě jsem mamince nabídla, aby svátky strávila s námi. Nechtěla jsem, aby zůstala sama v prázdném bytě. Všem nám ale bylo jasné, že letošní rok žádné svátky nebudou. Chtěli jsme Vánoce „přežít“ tak, jako by to byly úplně všední a obyčejné dny. Už tak mě strašně bolelo, že tu s námi táta není, natož ještě sypat sůl do rány vědomím, že jsou Vánoce, které jsme oba dva neskutečně milovali.

Zdroj: 123RF.COM

Myslela jsem si, že jsou to nervy

Čtyři dny před Vánocemi mi nebylo dobře. Žaludek jsem měla jako na vodě, bolela mě hlava a celkově jsem se cítila podivně slabě. Přesvědčovala jsem se, že je to z nervů. Přece jen Vánoce byly za dveřmi a na mě doléhal stesk. Proto jsem svým pocitům nevěnovala pozornost. Když ale nevolnost, bolest břicha ani napětí na hrudi neustávalo, rozhodla jsem se, že si udělám těhotenský test. Byla to momentální myšlenka, vlastně ani nevím, proč mě napadlo, že bych mohla být těhotná. Poslední týdny jsem totiž na veškeré intimnosti neměla ani pomyšlení.

Tatínek mi seslal miminko

Těhotenský test jsem si udělala na Štědrý den ráno. Ačkoli jsem od toho nic neočekávala, objevily se na něm viditelné čárky. A byly rovnou dvě, žádný tzv. duch ani nic podobného. V první okamžik jsem nevěděla, jestli mít radost, nebo plakat. Stále ve mně dozníval stesk po ztrátě otce. Pak mi ale maminka řekla něco, co mě uklidnilo: „To miminko ti seslal tatínek,“ zněla její slova v telefonu, když jsem jí onu zprávu oznamovala. A měla pravdu. Tatínek sice odešel, ale do života nám poslal nového člena rodiny.

Autor: Nikol Kolomazníková

Názor odborníka

Smrt blízké osoby, zvláště pak jednoho z rodičů, je velice těžká životní událost. Lidé se s takovou situací vypořádávají různě, často je to ale právě čas, který je zapotřebí. Je důležité si smutek prožít a příliš ho nepotlačovat nebo se za smutek dokonce nestydět. Někdy nás sice okolnosti nutí vypořádávat se se smutkem rychleji než bychom rádi nebo od něj odvádějí naši pozornost (práce, povinnosti atd.), přesto je však nutné dovolit si procesem truchlení projít. Pokud se tak nestane, hrozí, že člověk tuto událost nikdy zcela nevyřeší a může mu to narušovat život po zbytek života.

Pokud máte pocit, že situace je pro vás příliš tíživá, neváhejte vyhledat pomoc psychologa a poradit se s ním o tom.

Mgr. Jiří Brouček
Psycholog


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články