Jediné, co chci, je, aby se cítila vinna. Nejspíš spala, nebo stále spí s mým sousedem, ale odmítá to přiznat. Já bych jí neopustil, ale mohli bychom to společně vyřešit. Ona se mi ale vysmívá do obličeje a tvrdí, že jsem paranoidní. Nevím, co mám dělat, nechci skončit sám, a proto jenom držím jazyk za zuby a myslím si svoje.
Šla od souseda ze zahrady. Ve vratech se ještě zastavila a pohladila jeho psa. Nebylo to nic neobvyklého, s Dominikem máme dobrý vztah. Je to čtyřicátník, žije sám, rád s námi prohodí pár slov. Když mě ale žena uviděla, zarazila se, a to mi přišlo podezřelé.
Prý si byla půjčit kladivo. Žádné ale nenesla
Ptal jsem se, o čem si byla se sousedem povídat. Zmatečně mi odpověděla, že si byla jen něco půjčit. Když jsem se ptal co, odpověděla, že kladivo. Žádné ale nenesla. To mi objasnila tak, že se s Dominikem zapovídala a zapomněla, proč vlastně přišla. Přitom ale dobře ví, kde máme naše kladivo.
Dostal jsem vynadáno, že kdybych ho prý stále někam neschovával, tak by ho našla a nemusela obtěžovat sousedy. Jenže kladivo bylo na stejném místě jako vždy. Navíc mi nedokázala odpovědět na otázku, na co ho potřebovala. Prý se chystala obecně renovovat. Přišlo mi to celé jako nesmysl, ale když jsem ji obvinil z nevěry, několik dní se mnou nemluvila a odnesl jsem to nejvíc já.
Zdroj: 123RF.COM
Rozhovor jako by se nikdy nekonal
Po několika dnech zkrátka přišla z práce, objala mě, políbila a dělala, jako by se nikdy nic nestalo. Chtěl jsem sice téma znovu otevřít a v klidu ho probrat, bojím se ale, že se zase pohádáme. Proto jenom mlčím, občas prohodím pár slov se sousedem, nenápadně se vyptávám na svoji ženu. Hlídám si ji, ale mám pocit, že důkaz o nevěře jen tak neseženu.
Přitom jediné, co chci, je trochu pochopení. Lítost z jejího činu, důkaz lásky ke mně. Miluji ji a odpustil bych jí všechno. Ale žít ve lžích a nevědomosti je bolestivé. Přemýšlím, jak se s tím mám vyrovnat. Měl bych konečně zapomenout, nebo snad bláhově věřit její historce s kladivem?
Autor: Šárka Cvrkalová
