Otce jsem 23 let neznala. Teď jsou z nás skvělí přátelé

od Luboš Klouček
2 minuty čtení
otecadcera
otecadcera

Nevím přesně, kdy jsem se dozvěděla, že můj biologický otec je jiný, než ten, se kterým jsem od narození. S mým tátou se mamka údajně rozešla, ještě než jsem se narodila. Jelikož si mého otčíma vzala, když mi byl asi rok, jako dítě jsem nemohla mít tušení, že to není můj skutečný otec.


Choval se ke mně hezky a i po zjištění, že je mým pravým tátou někdo jiný, jsem ho brala jako vlastního. Chápala jsem jeho lásku ke mně i k mámě a byli jsme – a vlastně stále jsme – rodina jako každá jiná.

O svého biologického otce jsem se dost zajímala

Děti jsou zvídavá stvoření a já nebyla výjimkou. Dost jsem se proto mamky na tátu ptala. Bylo vidět, že jejího manžela to trochu štve, nejspíš si mohl připadat jako „druhé kolo u vozu“. Zkrátka jsem byla úplně posedlá tím, že mám dva táty a o tom jednom nic nevím.

„Je to dobrý člověk, jen ne nic pro mě.“

Na dotaz, proč se spolu rozešli, odpověděla mamka, že byl příliš přecitlivělý a že už si zkrátka nerozuměli. Pár měsíců po rozchodu se odstěhoval a neměl už tendenci rodinu kontaktovat. Alimenty platil, na mě se prý dokonce několikrát ptal. Nakonec ale založil vlastní rodinu a neměl nijak důvod se s námi více bavit.

Kontaktoval mě jeho syn

Zdroj: 123RF.COM

Bylo mi asi dvacet, když mě přes internet kontaktoval jeho dvanáctiletý syn. Pravděpodobně se dozvěděl, že má někde nějakou zapomenutou sestřičku a byl zvědavý, podobně jako jsem před časem byla já. Chlapci jsem napsala jen pár zpráv, chtěl si povídat o škole a o kamarádech. I tak to ve mně ale vyvolalo další zvědavost a tak jsem si pomocí jeho profilu našla na stránkách i svého otce.

Nesměle jsem projevila zájem. První ale napsal on

Na Facebooku měl veřejný profil a tak jsem označila jednu z jeho fotek likem. O pár dní později mi přišla zpráva a já byla hrozně nervózní, když jsem četla ty řádky. Psal, že se má dobře, že má už několik let ženu a s ní tři děti. A když mu prohlížím fotky, možná by mě to mohlo zajímat. Během pár dní jsme si napsali několik zpráv a lépe se poznali. Chat mi přišel spíše přátelský než rodinný.

Máma s tátou z toho radost neměli…

Když jsem se jednou u večeře svěřila rodině, že si už pár dní píšu se svým otcem a dokonce se s ním chci sejít, nepřipadalo jim to jako nejlepší nápad. Oba ale uznali, že si jako dospělý člověk v jednadvaceti letech můžu dělat, co chci. Tátu jsem ujistila, že on pro mě bude vždy jediný pravý otec, což ho potěšilo a nakonec mě ve schůzce i podpořil.

S Markem jsem zašla do kavárny. Říkala jsem mu jménem, netušila jsem, jak jinak ho oslovit. Ukázalo se, že si dost rozumíme. Kvůli vzdálenosti jeho bydliště proběhla další schůzka až po měsíci. Zajímal se o mně, zároveň však měl jeho vztah dostatečný odstup. Stali se z nás celkem dobří přátelé. Nedávno mi dokonce oznámil, že by mě ráda poznala jeho žena a moji tři nevlastní bratříčci. Schůzky se sice bojím, ale vždy jsem byla zvědavý člověk a těším se, co na mě čeká.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články