Při čtení e-mailu, který nám přišel od řidičky tramvaje Olívie, jsme v redakci měli husí kůži snad všichni. Popisuje v něm totiž něco, co by nechtěl zažít opravdu nikdo. Při cestě z práce ji chtěli okrást dva muži.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Až do té noci jsem se tam nikdy nebála
„Jako tramvajačka mívám odpolední směny asi čtyřikrát měsíčně. Skončím okolo půl druhé ráno a autobusem jedu domů,“ popisuje Olívia.
Přesto, že cesta ze zastávky k její bytovce vede tmavým remízkem, Olívie píše, že se tam v noci nikdy nebála. Možná proto si pro ni osud připravil tuhle děsivou zkušenost.
„Je tam možnost jít ze zastávky osvětlenou cestou, která vede zástavbou, ale to je o dost delší, a já po odpolední bývám unavená.“
Divně si mě prohlížel
„Té noci jsem si v autobuse cestou z noční všimla jednoho muže, jak na mě civí. Když jsem se na něj podívala, uhnul pohledem a po zbytek cesty se díval z okna. Alespoň jsem si to myslela,“ píše.
Spolu s Olívií vystoupili další dva muži. Jedním z nich byl i ten muž, který na ni v autobuse civěl. „Je dobře, že kromě toho čumila stejným směrem jde i další muž,“ říkala si naivně, „kdyby měl hloupé řeči, určitě se mě ten druhý zastane.“ Byla jsem doslova v pasti.
Najednou muž vzadu zpomalil, zatímco druhý Olívii předešel. „Přišlo mi podezřelé, že se ten vepředu ohlíží, takže jsem hned vyndala telefon a volala manželovi, že se bojím. Už během hovoru na mě oba muži začali vulgárně pokřikovat,“ píše, a nám v redakci se při čtení tají dech.
Útočníci se ke mně pomalu blížili
Olívie měla hrdlo sevřené strachy. Muži se k ní přibližovali blíž a blíž. Nebyla schopna ani křičet, jak ji strach ochromil.
„Štěstí v neštěstí bylo, že se to všechno dělo jen dvě stě metrů od našeho domu, takže ve chvíli, kdy mi muži vzali telefon a rvali kabelku z ramene, se vzadu objevil můj dvoumetrový muž.“
Olíviin manžel na muže začal křičet, že má zbraň a policie dorazí za chvilku. Muži se sebrali a utekli.
„Samozřejmě žádnou zbraň neměl, ale zariskoval, a doufal, že se ti grázlové leknou a utečou. Což se nakonec stalo,“ píše Olívie s úlevou.
„Můj manžel mě té noci prostě zachránil. Další den mi koupil pepřový sprej a musela jsem mu slíbit, že si cestu remízkem už nikdy nezkrátím.“
Autor: Jana Janáčková
