Pravděpodobně každý z nás se v životě něčeho bojí. Olina nám napsala e-mail se žádostí o zveřejnění příběhu, který popisuje její strach z létání. Na rozdíl od jiných, kterým se s jejich fobiemi snaží přátelé a rodina pomoci, ona má se svým okolím velké problémy. Málokdo ji totiž dokáže pochopit, naopak se jí nestále posmívají. Nebo jí dokonce předhazují, že je její strach problémem pro ni i příbuzné.
Moji příbuzní bydlí v Anglii. Dlouhé cesty přetrpím, moje rodina ale ne
Olina si vždycky přála cestovat. Lákají ji severské země jako Finsko, Švédsko a Norsko. Dobře ale ví, že se tam jen tak nedostane, protože cesta autem je složitá a dlouhá. „Sestra mé matky se přestěhovala před pár lety do Anglie.
Společně za ní někdy jezdíme. Nikdy si ale neodpustí hloupé poznámky, když musím jet o den dřív, abych se tam autobusem dostala včas. Cesta letadlem totiž trvá dvě hodiny, ale autobusem přes podmořský tunel zabere skoro dvacet čtyři hodin,“ vykládá Olina.
Pro ni je ale příjemnější strávit celý den v autobuse. „Mám strach z výšek, navíc neustále v televizi slyším, jaké letecké katastrofy se dějí. Jednou v životě jsem letěla, když mi bylo asi třicet. Celou cestu jsem se klepala, zařekla jsem se, že už víckrát do letadla nesednu,“ svěřuje se.
Manžel mi vyčítá, že nevezmu děti na jejich vysněnou dovolenou
Olina má se svým mužem dvě děti. Ty by se rády jednou podívaly k moři. Jenomže ona je zásadně proti. „Ani já, ani manžel nemáme auto. Na vlastní pěst se proto nepodíváme ani do Chorvatska. Sednout do letadla odmítám. Jediná volba je potom cestovní kancelář. Ale to zase nechce on.“
Kvůli strachu z létání si Olina se svými příbuznými zažila už spoustu hádek. Když do ní zrovna nerýpe rodina matky ohledně letu do Anglie, přemýšlí její muž o tom, jak ji přesvědčit k letu do Turecka nebo Chorvatska. „Už mi s tím lezou na nervy. Navíc to obvykle rozebírají před lidmi, kterým do mých fobií nic není. Všichni se mi potom smějí,“ říká. „Jako kdyby oni z ničeho strach neměli.“
Místo podpory se Olina dočká vždy pouze provokace. Ani to ji ale nepřesvědčí. „Kolikrát jsem si říkala, že se třeba jednou odhodlám a překonám se, abych od nich měla klid. Ale můj strach je zkrátka silný, není snadné se mu postavit. Nejspíš budu muset hloupé řeči snášet až do konce života.“
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Šárka Cvrkalová
