Oldřiška je sice už třetí rok v invalidním důchodu, ale do starého železa podle svých slov ještě nepatří. Bydlí sama, ale zahradu a práci kolem domu hravě zvládá. I tak ale pomoc ocení. Dlouho jí nebylo jasné, proč jí vlastně sousedův vnuk chce tak moc pomáhat.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Ovdověla jsem před pěti roky. Potom jsem měla problémy se zády a musela jsem skončit s prací. Mám velikou zahradu a dům, který mám na starosti sama. Ale vlastně jinak nemám co dělat, takže mi to nevadí,“ vykládá.
Sousedův vnuk Ondřej sem chodil skoro každý den
Se sousedy má Oldřiška velmi dobrý vztah. Až před nedávnem zjistila, proč se vnuk jednoho z nich tolik snaží, aby její zahrada jen kvetla a doma aby se všechno blyštělo.
„Sice plevel vytrhám, ale když mi dvacetiletý mladík pomáhal sekat trávník, štípat dříví nebo čistit okapy, ocenila jsem to. Vždycky se tu najde nějaká práce. Jenomže ta se najde na venkově u každého domu, takže mi bylo divné, proč nikdy nepomáhá na vlastním,“ svěřuje se.
„Jeho otec, taky se jmenuje Ondřej, si se mnou vždycky rád povídal přes plot. Říkal, že doma s manželkou všechno zastanou, občas že jim pomůže syn se snachou a vnukovi nechávají volno, když je to stále student. On se rozhodl ho využít k dobré věci.“
Jenomže půl roku po tom, co jí začal Ondřej pravidelně pomáhat s pracemi na domě, se konečně projevil jeho pravý záměr. „Seděli jsme spolu u kávy. Jednou za čas ho pozvu za jeho pomoc i na oběd, abychom si společně popovídali. A on se začal chovat divně,“ popisuje.
Chytil mě za ruku a měl snad flirtovní řeči. Od té doby si na něho dávám pozor
„Když jsem se chtěla zvednout od stolu a odnést hrnečky, chytil mě za ruku, že prý to udělá sám. Nebylo to ale obyčejné přátelské chycení za ruku. Držel mě poměrně dlouho a doprovázel to pohledy do očí a lichotivými řečmi. Nejdřív jsem myslela, že se mi to jenom zdá,“ vzpomíná Oldřiška.
„Ten den mi ale ještě několikrát pochválil oblečení, oznámil mi snad stokrát, že na svůj věk jsem dost čilá, a měl dvojsmyslné narážky. Když jsem mu naznačila, že by se měl trochu mírnit, ještě přitvrdil. Později jsem ho přistihla, že si mě dokonce u práce fotí na mobil.“
Když Oldřiška oznámila Ondrovi, že se jí jeho chování nelíbí, omluvil se a začal koktat, že to všechno jenom vidí jinak, než to je. „Do očí mi tvrdil, že v tom nemám nic hledat, že prý nic z toho nemyslel tak, jak to vyznělo. Já mám ale pocit, že jenom zkoušel, kam až může zajít.“
Ondra dál chodí Oldřišce pomáhat. Drží se od ní ale spíš dál, na obědy nechodí a pozvání na kávu odmítá. „Prý abych si snad nemyslela, že je na starší dámy. Že mi chce opravdu jenom pomoci s prací. No, nejsem si jistá, jestli mu to věřím, podle mě je to spíš pěkný zvrhlík.“
Autor: Šárka Cvrkalová
Názor odborníka
Do hlavy Ondrovi nevidíme, můžeme se tedy jen dohadovat, jaké měl ve skutečnosti záměry nebo co si myslel, ale s jistotou to ví jen on sám. Vycházet tedy musíme z toho, jak to na Oldřišku působilo. Je velice dobře, že si nepříjemný pocit nenechala pro sebe, nenechala situaci zajít daleko a nebála se projevit svou nespokojenost. V každém vztahu fungují určité hranice, a když dojde z jedné či druhé strany k jejich porušení, pak nastává problém.
Každý člověk má právo na to, aby se ve vztahu s druhým člověkem cítil pohodlně. Tím, že se Oldřiška ozvala a dala tak najevo překročení takových hranic, dala Ondrovi jasný signál toho, že provedl něco, co se jí nelíbilo.
Někdy můžeme mít obavy se ve vztahu vůči druhému vymezit a nahlas vyjádřit svou nespokojenost. A to ať už je řeč o vztahu přátelském či partnerském. Je ovšem velice důležité chránit sám sebe a své pocity a mluvit i o nepříjemných či komplikovaných záležitostech. Koneckonců každý vztah funguje oběma směry a oba dva se v něm musí cítit dobře. Pokud není jeden z nich ve vztahu spokojen, pak to může vést ke značným komplikacím až ke konci samotného vztahu.
