Vlasta bydlí ve velkém rodinném domě, který je tak trochu odlehlý od všech ostatních. I když má na tomto skvělém místě její rodina klid, když se náhodou stane, že zůstane člověk v noci sám, je to podle jejích slov tak trochu děsivé.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Ještě děsivější je to ale od chvíle, kdy se Vlastě stala příhoda, na kterou nejspíš do konce života nezapomene. Ze spánku ji probudilo klepání na okno. Už to ji samo o sobě vyděsilo, když se ale probrala a neznámému otevřela, byl zážitek ještě děsivější.
Byla jsem doma sama. Manžel měl mít noční směnu v práci
„Mohlo být asi kolem půl jedné v noci. Spala jsem, když mě ze spánku probralo klepání na sklo. Několik minut jsem ho nejspíš ignorovala, než jsem si uvědomila, že to není jen součást snu,“ vypráví Vlasta. V tu chvíli by se v ní prý krve nedořezal.
„Rozsvítila jsem lampičku a chvíli mžourala k oknu, od kterého se zvuky ozývaly. V temnu jsem sotva viděla obrys postavy. Nejdřív jsem se bála nebezpečí, ale přesto jsem neměla jinou možnost než otevřít okno.“
Vlastu pozdravil neznámý muž a omluvil se jí, že ji probudil. Ona byla v tu chvíli celá ztuhlá a netušila, co se bude dít. „Řekl mi, že je manželův kamarád a že se mi nemohl dovolat na telefon, který mu můj muž dal,“ popisuje čtenářka.
„To bylo logické, protože si na noc telefony vypínám. Aby mi oznámil, co se stalo, vydal se tak na adresu sám. Měl totiž za to, že bych měla vědět hned, že je manžel v nemocnici.“
V práci strčil ruku do řezačky. Z nemocnice se mi nikdo nedovolal
„Váš muž je v nemocnici, asi byste to měla vědět.“ To byla podle Vlasty slova, která jí muž řekl a která ji hned vyděsila. „Oznámil mi, že v práci manžel strčil ruku do řezačky. Volala se záchranka a on skončil na operačním sále. Doktoři mi volali, ale stejně jako on zjistili jen to, že mám vypnutý telefon.“
Muž se ještě několikrát omluvil za tu drzost budit Vlastu uprostřed noci. „Ráno bych se tak jako tak vše dozvěděla, ale on chtěl mít jistotu, že všechno vím hned, jak je to možné. I tak se ale nic nezměnilo na tom, že jsem za manželem jela do nemocnice až ráno.“
Naštěstí se ukázalo, že zranění nebylo tak vážné, jak zpočátku vypadalo. „Muž sice musel dlouho rehabilitovat, ale nepřišel ani o jeden prst, což bylo v případě jeho zranění v podstatě divem. Když zjistil, co jeho kamarád v noci prováděl, smál se tomu.“
Jenomže Vlasta se od toho dne bojí spát doma sama. Má pocit, že ji opět bude někdo budit klepáním na okno. „Když má manžel noční, spím u kamarádek nebo je pozvu na přespání k nám. To, co jsem tehdy zažila, už se nesmí nikdy opakovat.“
Autor: Šárka Cvrkalová
