Nina (37): Tomáš Klus a lahvička na vodu mi změnili život. Našla jsem toho pravého a zažívám příběh jako z pohádky

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
Polibek
Polibek

Přesto, že je Nina hezká a v životě úspěšná žena, neměla nikdy na muže štěstí. Každý vztah dopadl stejným fiaskem a ona přestala věřit, že se ještě někdy vdá a bude mít děti. To se však změnilo jednoho dne, kdy vyrazila s kamarádkou na koncert a zažila příběh jako z pohádky.

Všechny mé kamarádky jsou už dávno vdané a mají děti. Byla jsem už rok v depresi z toho, že já si toho pravého snad nikdy nenajdu. Přibývaly mi roky a s nimi jsem čím dál více ztrácela naději, že stihnu mít své dvě děti, o kterých jsem vždy snila.

Každý pokus o seznámení dopadl katastrofou

Vyzkoušela jsem snad všechna místa, kde je možné se s tím pravým seznámit. Včetně internetových seznamek nebo party pro svobodné. Vždy to dopadlo naprostou katastrofou. Začala jsem se uzavírat do sebe a smiřovat se s tím, že raději zůstanu sama než další šílené rande.

Jsem z jižní Moravy z malé vesničky, kde se toho až tolik neděje. Proto když mi kamarádka k narozeninám dala lístek na koncert Tomáše Kluse, který se konal nedaleko na vinicích, byla jsem nadšená. Tomáš patří mezi mé nejoblíbenější zpěváky a naživo jsem ho měla vidět poprvé.

Koncert byl v nádherném prostředí vinic, ten den bylo hezké počasí a já věděla, že si to užiji. Jako věrná fanynka jsem první běžela ke stánku se zpěvákovými produkty, chtěla jsem si koupit tričko a magnetku.

Zašeptal mi do ucha, kamarádka mě odtáhla do davu

U stánku mě však okamžitě zaujala originální lahvička Nepetka, byla skládací a měla u sebe krásné korálky z pravých kamenů. Nikdy jsem nic podobného neviděla. Se zájmem jsem si jí prohlížela a neskrývala své nadšení. Rozhodně jsem ji musela mít. Nemohla jsem si jen vybrat barvu, všechny byly tak krásné.

Najednou mi někdo zašeptal do ucha: „Také se nemůžete rozhodnout?“ Když jsem se otočila, spatřila jsem ty nejkrásnější oči, které jsem kdy viděla. Stál za mnou vysoký tmavovlasý muž a doširoka se na mě usmíval. Naprázdno jsem polkla a zmohla se jen na kývnutí a rozpačitý úsměv. V tu chvíli ke mně přiběhla kamarádka se slovy: „Rychle, koncert začíná, nakoupíš si potom“ a odtáhla mě do davu.

Koncert byl nádherný a předčil má očekávání. Zažít tu atmosféru naživo bylo neskutečné. Zpívaly jsme si známé písně, tancovaly a užívaly si to naplno. V duchu jsem ale stále myslela na ty jeho oči a nenápadně se občas rozhlížela po davu, jestli ho někde nezahlédnu.

Pořád jsem měla naději, že ho najdu po koncertě u stejného stánku. Když Tomáš po dvou přídavcích odcházel z pódia, chytla jsem kamarádku za ruku a běžela ke stánku. Když jsem doběhla na místo, čekalo mě nemilé překvapení. Stánek byl už zavřený!

Už z dálky se zeširoka usmíval

Odcházela jsem jako opařená. Bez lahvičky i bez dalšího kontaktu s mým neznámým. Byla jsem smutná a chtěla už být doma. Vyrazily jsme ke vstupní bráně a cestou si zavolali náš odvoz. Jaké bylo ale mé překvapení, když jsem svého neznámého spatřila u vstupu do areálu.

Již z dálky se na mě zeširoka usmíval. Zrudla jsem a úplně se rozklepala. Přistoupil ke mně a dal mi do ruky krabičku, na které byl nápis „Nepetka“! Podíval se mi do očí a řekl: „Dovolil jsem si vybrat růžovou, k tak sladké dámě, jako jste vy, mi sedí nejvíce. Třeba se ještě někdy potkáme. Dobrou noc.“ Otočil se a odcházel. Stihla jsem za ním jen zavolat „Děkuji moc, i vám dobrou noc“ a dívala se, jak mizí v davu. Stála jsem na místě jako zkamenělá. Byla jsem za lahvičku šťastná, ale to už ho nikdy neuvidím? Proč si neřekl třeba o telefon?

Celou cestu domů jsem svírala krabičku v ruce, usmívala se a přála si, aby to nebylo poslední setkání. Doma jsem natěšeně lahvičku rozbalila a nevěřila jsem svým očím. Zevnitř krabičky bylo napsané telefonní číslo, jméno Michal a pozvání na večeři.

Nikdy jsem nic tak krásného nezažila

Ještě ten večer jsme si začali psát, viděli se hned druhý den a od té doby každý den. Nikdy jsem nic tak krásného nezažila. Byla to opravdu ta láska na první pohled, na kterou jsem dříve nevěřila. A jak jsem se od Michala dozvěděla později, on to cítil stejně. Po pár dnech jsme se k sobě nastěhovali a po dvou měsících mě Michal požádal o ruku. Svatbu necháme až na příští rok, není kam spěchat. Cítím, že tohle bude na celý život.

Někdy se asi opravdu vyplatí počkat na toho pravého. Protože když to přijde, víte to. Tomáše Kluse posloucháme nyní už společně a Nepetku máme už také každý svoji. Každému obojí doporučujeme, protože to stálo za vznikem toho nejkrásnějšího, co nás v životě potkalo. Každý má šanci potkat tu pravou lásku a zažít ten nádherný pocit. Teď už to uznávám i já. A nikdy nevíte, kde a za jakých okolností se to stane.

Autor: redakce


Související články