Vdávala jsem se před pěti lety. V té době jsem si myslela, že si beru dospělého a dostatečně vyspělého muže. Jaromíra sice nadevšechno miluji, ale jedna věc mi na něm neskutečně vadí. Je závislý na počítačových hrách, u kterých tráví drtivou většinu času!
Hry hrál vždycky
Křivdila bych svému muži, pokud bych tvrdila, že ho hry začaly zajímat až v poslední době. Měl k nim blízko už v době, kdy jsme spolu začínali chodit. Tenkrát mi ani tolik nevadilo, že si sedl k počítači, zapnul si jednu ze svých oblíbených her a strávil u toho stroje klidně celou noc. Často k nám chodili jeho kamarádi, kteří si v našem obývacím pokoji vytvořili provizorní hernu a hráli třeba celý víkend. Tolerovala jsem to, sama jsem měla koníčky, kterým jsem se ráda věnovala. Jenže čeho je moc, toho je příliš.
Kolikrát zapomněl jít do práce
Jaromírova závislost na počítačových hrách se začala zhoršovat, tedy alespoň mně to tak připadalo, on vždycky tvrdil, že se jen na pár hodin odreaguje, ale rozhodně na tom není závislý. Jenže kvůli hraní her, které kolikrát protáhl až do rána, mnohdy zapomněl, že má jít do práce, ze které mu pak volal naštvaný šéf. Nebylo se čemu divit, že ho po několika takových přešlapech z práce vyhodili. Jenže to jakoby se manželovi snad i hodilo, do nové práce se nehrnul. Místo toho začal u her trávit nejen celé noci, ale i celé dny!
Zdroj: 123RF.COM
Jako manželku mě zanedbává
Pokud jde o naše manželství a určité manželské povinnosti, možná budu za divnou, ale řeknu, že se cítím zanedbaná. Jasně, nedostatek intimností za dveřmi manželské ložnice většinou řeší muži, ale já se nejen v tomto ohledu, ale jako jeho manželka celkově, cítím přehlížená. Jaromír zkrátka daleko raději sedí u her, než aby mě vzal na večeři, abychom šli do kina nebo abychom si prostě jen sedli na gauč a dívali se na televizi.
Zdroj: 123RF.COM
Ne. On radši prosedí den a noc u počítače, kašle na mě, kašle na práci a nechá mě, abych se o všechno starala sama.
Živím svého závislého manžela
Je to půl roku, co manžela vyhodili z práce. Půl roku ho živím já, platím veškeré účty, nakupuji jídlo, o všechno se starám. A manžel? Toho zajímá jenom to, kdy vyjde nová hra, jestli je nejlepší v žebříčku a jestli překonal svoje skóre.
Nelíbí se mi, jak žijeme. Už mě nebaví trávit večery sama v ložnici, zatímco manžel sedí v obýváku a směje se s kamarády. Už mám dost toho, jak jsou všechny starosti jen na mně. Dochází mi trpělivost, že platím veškeré výdaje, protože mi pak nezbývají peníze na mé koníčky.
A co na to Jaromír? Přijde mi, že je mu to jedno. Když se pohádáme, chvíli se tváří ustaraně a provinile, ale pár hodin nato už vesele hraje ty svoje hry. Je mi z toho všeho na nic.
Autor: Nikol Kolomazníková
