Vždycky jsem byla vášnivá čtenářka. Moje maminka o mně prohlašovala, že se z těch svých knih jednoho dne dočista zblázním. Je pravda, že knihy jsou mým největším koníčkem, kterému věnuji drtivou většinu svého času. Teprve nedávno jsem si ale uvědomila, že mě mé oblíbené knihy možná ovlivňují mnohem více, než jsem si vůbec dokázala připustit.
Můj nejoblíbenější žánr? Červená knihovna!
Ze všeho nejraději mám knihy spadající do červené knihovny. Miluji příběhy o lásce, které zpravidla mívají šťastný konec zalitý sluncem. S oblibou se nechávám pohltit příběhy hrdinů, kteří prožívají malá i velká dobrodružství v lásce. Společně s nimi pak prožívám jednotlivá úskalí, smutním nad rozchody, a naopak se těším ze shledání. Často jsem sama sebe přistihla, že kvůli knize přestávám vnímat reálný čas. Nikdy mi na tom ale nepřišlo nic špatného, vždyť přece každý z nás má nějaký koníček.
Příběhy z knih zkreslily můj pohled na realitu
Romantické knihy jsem začala číst už v době, kdy jsem ještě chodila na základní školu. Tehdy jsem z toho sice neměla takový rozum, ale knihy o lásce mě velmi bavily. Nevzdala jsem se jich ani v dospělosti, nicméně se stalo, že jsem se smyšlenými příběhy nechala ovlivnit natolik, že jsem přestala vnímat realitu. Dívala se na ni ze zkresleného úhlu pohledu.
Zdroj: 123RF.COM
Zatímco v knihách jsem se setkávala s dokonalou láskou, pokud šlo o moje vztahy, nebylo moc o co stát. Hrdinkám v mých knihách se sice v lásce dařilo, o mně se to však říci nedalo. Po tolika letech čtení sladkých příběhů jsem totiž snila o stejné lásce, se kterou jsem se setkávala v knihách. Roky jsem si však neuvědomovala, že taková láska v reálném světě neexistuje.
Čekala jsem více, než mi byli schopní dát
Za svůj život jsem měla několik vztahů, žádný z nich ale netrval příliš dlouho. Ani se nedaly považovat za vážné. Já jsem totiž od svých partnerů očekávala mnohem více, než kolik mi byli schopni dát. Snad ani ne proto, že by mi to dát nechtěli. Spíše proto, že to nebylo v jejich silách. Podvědomě jsem je totiž srovnávala s hrdiny, o kterých jsem často četla v knihách. Vůbec mi nedocházelo, že muži z knih a příběhů vznikli pouze díky kreativní představivosti spisovatelů.
Nyní už vím, že jsem očekávala nemožné. Vysnila jsem si láskyplný příběh, do kterého bych se v případě, že by se nacházel v některé z knih, s chutí začetla. Realita je ale bohužel úplně jiná.
Mám se vzdát knih, nebo plnohodnotného vztahu?
V současné době stojím na pomyslném rozcestí a nevím, kterou cestou bych se měla vydat. Často se ptám sebe sama, zda udělám lépe, když se vzdám svých oblíbených knih, nebo jestli pro mě bude mnohem lepší, když se vzdám plnohodnotného vztahu. Stále více se ale přikláním k tomu, že to budou právě mé oblíbené knihy, které přesunu na druhou kolej. Knihy a příběhy v nich jsou sice úžasné, ale skutečný vztah mi nahradit nedokážou.
Autor: Nikol Kolomazníková
