Jsem vášnivá houbařka a nikdy jsem se nebála chodit po lesích sama. Miluji dlouhé procházky. Dcera mě před rokem přemluvila, abych si pořídila jako společníka psa. Nechtěla jsem. A psa z útulku už vůbec ne. Dnes děkuji Bohu, že jsem ji poslechla.
Psa? Z útulku? Nikdy!
S manželem jsme celý život trávili hodně času v přírodě. Po jeho smrti jsem se přestěhovala do podhůří Krkonoš na chalupu a kromě překládání jsem se nejraději věnovala vnoučatům a dlouhým procházkách. Jednoho dne dcera s přítelem přišla s tím, že bych si měla pořídit psa. V nedalekém útulku prý mají jednoho, který by se mi jistě líbil.
Její nápad jsem hned zavrhla. Nikdy jsme psa neměli a já nemám náladu na nějakého vořecha, který bude utíkat v lese za zvěří a rušit mě od práce. Dcera mě prosila, abych se s ní na něj jela podívat. Nechtěla jsem. Nakonec mě přemluvila a já souhlasila s návštěvou útulku.
Krasavec se smutnýma očima
Zdroj: 123RF.COM
Když jsme tam přijeli, řekla dcera, jaký pes nás zajímá. Paní ošetřovatelka otevřela jednu z klecí a ke mě se vyřítila velká obluda, olízla mi ruku a koukala na mě smutnýma očima. Dozvěděly jsme se, že se jmenuje Žeryk, jsou mu čtyři roky a jeho rodina ho dala pryč kvůli alergii dítěte.
Bylo mi ho líto. Stačilo ještě pár olíznutí, pohledů do smutných očí a bylo vymalováno. Domů jsme jeli všichni. Začátky sžívání nebyly úplně snadné, ale během pár měsíců se z nás stala nerozlučná dvojka a já už si život bez Žeryka nedovedu představit.
Nečekaná pomoc
Jednoho podzimního odpoledne jsme vyrazili s Žerykem na houby. Ten den jsem si zapomněla vzít mobil, který jsem s sebou na delší procházky vždy nosila. Zrovna hojně rostly houby a tak jsme se zatoulali dál než obvykle. Začalo se stmívat a mně došlo, že úplně nevím, kde jsme.
Když jsem se snažila vyšplhat na blízkou skalku, abych se rozhlédla a zorientovala, uklouzla mi noha po mechu a já spadla ze tří metrů na kámen pode mnou. Ucítila jsem tupou ránu do zátylku a uslyšela křupnutí kosti. Zaplavila mě bolest. Hlava se mi točila a nemohla jsem se pohnout. Žeryk kolem mě běhal, olizoval mi obličej a štěkal. Poslední, co si pamatuji je, že jsem šeptala o pomoc.
Můj psí zachránce
Probudila jsem se v nemocnici. Diagnóza zněla – silný otřes mozku, pohmožděné plíce a zlomená stehenní kost. Od dcery jsem se dozvěděla, že mě zachránil Žeryk. Pes, kterého jsem nejdřív vůbec nechtěla. Nechápu jak, ale našel v lese myslivce a štěkal a popobíhal směrem k místě nehody tak usilovně, až ho následoval. Ihned zavolal záchrannou službu a poskytl mi první pomoc. Děkuji Žeryku. Jsi můj hrdina!
Autor: Svatava Pokorná
