Monika žije už čtrnáct dní sama. Každý den přemlouvá manžela, aby se k ní i se synem vrátil. Sama ví, že se jí to brzy podaří, ale i tak si nejspíš nikdy neodpustí to, co jim provedla.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Vlastně se ani nedivím, že odešli. Miluji je, ale provedla jsem něco, po čem by mě opustil každý. Dotklo se jich to a tím, že mě nechali o samotě, mě trestají,“ svěřuje se v e-mailu čtenářka.
„Normálně příliš nepiji. Není proto divu, že když jsem výjimečně strávila večer s kolegyněmi u pár panáků tvrdého alkoholu, byla jsem najednou úplně jiným člověkem,“ přiznává se.
Řekla jsem věty, kterých lituji
Ten večer byl Moničin muž v kině s patnáctiletým synem. Vrátili se pozdě večer a Moniku objevili spát na gauči. Vedle ní leželo několik flašek od alkoholu a v celém bytě byl nepořádek.
„Nejspíš by si mysleli, že jsem to vypila všechno sama, podle mého stavu. Ale já jim předem řekla, že budu s kamarádkami. Když mě manžel probudil a chtěl mě odvést do postele, začala jsem být nepříjemná,“ vypráví.
Monika si matně pamatuje, že křičela na muže, že si poradí sama. Pak ale zakopla, upadla a pozvracela se. A v tu chvíli se začala stydět, ale aby své pocity zamaskovala, začala místo toho oběma nadávat.
„Pamatuji si zcela zřetelně, jak se mě snažili uklidnit. Tu část nikdy nezapomenu. Byla jsem tak strašně opilá a naštvaná sama na sebe, že jsem si zlost vylila na nich. Oběma jsem řekla, že je nemám ráda,“ přiznává se.
Po těch větách ji manžel nechal ležet na gauči a odešel. Ona brzy usnula, takže nestihla zaznamenat, že si vzal jen pár osobních věcí, a i se synem odešel pryč. To zjistila až ráno.
Napsal mi, že potřebuje čas
„Když jsem se ráno probudila, bylo mi strašně. Pamatovala jsem si jen útržky, ale to, co jsem řekla své vlastní rodině, mi znělo v uších jako ozvěna. Když jsem zjistila, že jsou jejich osobní věci pryč, snažila jsem se oběma dovolat.“
Manžel nakonec telefon Monice vzal, ale jen proto, aby jí oznámil, že potřebuje čas. Její syn s ní prý nechce mluvit vůbec a obou se jich dotklo to, čeho se doslechli.
„Samozřejmě jsem mu vysvětlovala, že to není pravda. Že jsem byla jenom opilá a on to musí přijmout. Ale on mi praštil s telefonem. Od toho dne mu volám každý den, ale výsledek je vždy stejný.“
Muž Monice mobil buď vůbec nezvedne, nebo jí odpoví, že se mají se synem dobře, ale na návrat domů se ještě necítí. Kde spolu jsou, to jí neřekl. A tak čtenářce zbývá jenom čekat.
„Nakonec se mi vrátí a pochopí, že jsem udělala strašlivou chybu a je mi to líto,“ říká Monika. „Ale kdy to bude, to nevím. Ubíjí mě ten pocit samoty a už nikdy jim nechci tak strašlivě ublížit.“
Autor: Šárka Cvrkalová
