Monika (40): Neustále si sahal tam, kam ani slunce nesvítí. Řeknu vám, jak jsem s ním zatočila

od Adéla Vocetková
2 minuty čtení
zena 45
zena 45

Člověka někdy milujeme, i když si dobře uvědomujeme, že není dokonalý. Důkazem toho je i příběh Moniky, která se nám svěřila, jak převychovala svého dnes už manžela.

Zamilovala jsem se do něho hned. Byl milý, hodný, hezký. Neměl v podstatě žádnou chybu. Až na jednu jedinou – i na veřejnosti se rád škrábal a drbal na místech, kde to není úplně vhodné,“ říká čtenářka.

Doma jsem mu to ještě odpustila, ale na veřejnosti jsem se styděla

„Uznávám, že člověka zkrátka někdy svědí i místa, na kterých je to obzvlášť nepříjemné,“ říká Monika. „Když se doma podrbal mezi nohama nebo na zadku, neměla jsem mu to za zlé. Zpočátku vztahu jsem sice měla připomínky, ale pak jsme si na sebe zvykli a nemuseli se stydět,“ vypráví se smíchem.

„Horší to ale bylo venku. I přátelé si totiž všimli, že si mne rozkrok až moc často. Ptali se mě, jestli netrpí nějakou nemocí nebo vyrážkou, a také je zajímalo, zda mi to nevadí. Mockrát jsem s ním o tom mluvila, ale on si myslel, že si vymýšlím. Tvrdil, že si toho určitě nikdo nevšiml. A i kdyby, prý to není jejich starost.“

S kamarádem nás napadla podlá lež. Zabralo to!

„Je to trapné, když někam jdete a ostatní po vás neustále pokukují, protože se váš doprovod drbe tam, kde by neměl,“ popisuje Monika. Když nezabraly prosby, napadla mě geniální lest.“
Moničin kamarád Aleš pracuje na policii. S Monikou se proto dohodl, že jejímu příteli trochu domluví. „Vymyslel si, že ho viděl na jakémsi kamerovém záznamu z ulice. Dobře prý bylo vidět, kam si sahá,“ směje se Monika.

„Řekl mému příteli, že to tentokrát přejde mávnutím ruky. Měl by si ale dávat pozor, protože kdyby to viděl nějaký jeho kolega, mohl by ho klidně poslat sedět za perverzní chování na veřejnosti. Já samozřejmě věděla, že je to celé jen nahrané, ale dělala jsem při té příležitosti překvapenou.“

Od té doby, kdykoli jde Monika s manželem po ulici, upozorní ho na každou kameru, kterou vidí. Kdykoli má on jen tendenci navázat na své staré návyky, začne vyprávět o tom, jaké to je ve vězení.“

„Je trochu naivní, uznávám. Možná to je jeden z důvodů, proč ho miluji a proč jsem si ho nakonec vzala. Dodnes se ale s kamarádem od policie smějeme tomu, že něčemu takovému uvěřil. Hlavní ale je, že to zabralo.“
Od toho dne totiž skutečně Moničina drahá polovička dbá na to, jak se ve společnosti chová. „Doma si může dělat co chce. Je to můj manžel a nemáme před sebou tajemství. Ale konečně pochopil, že na ulici by tím mohl být někomu na obtíž, a dokonce putovat za mříže,“ dodává s nadsázkou čtenářka.

Autor: Šárka Cvrkalová

Související články