Vždycky jsem žila v přesvědčení, že bez práce nejsou koláče. Rodiče mě naučili, že pokud něco chci, musím si na to vydělat. Moje kamarádka Jitka mi ale ukázala, že dobře se člověk může mít i bez toho, aby každý den chodil do práce. Nevěřila jsem, že to funguje.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Jitka měla vždycky značkové oblečení, chodila krásně namalovaná, několikrát do měsíce si dopřála kadeřníka nebo chodila na nehty. Přitom neměla práci a já přemýšlela, jak to dělá.
Zatímco já se dřela v práci, ona chodila po nákupech
Jitka a já se známe už od střední školy. V té době jsme byly dobré kamarádky, pak se Jitka odstěhovala a pár let jsme se neviděly.
Teprve před sedmi lety nás osud opět svedl dohromady. Když jsme se po těch letech potkaly, překvapilo mě, jak Jitka dobře vypadá. Byla upravená, oblečená ve značkovém – prostě krásná.
Zatímco já každý den chodila do práce, abych přispívala do rodinné kasičky, ona chodila po nákupech, vysedávala v kavárnách nebo se nechávala hýčkat v kosmetických salonech.
Tiše jsem jí záviděla, ale nadala jsem to na sobě znát
Potají jsem kamarádce její život záviděla. Nemusela ráno vstávat ještě za tmy, jako jsem musela já. Netrávila dvanáctky ve fabrice a nechodila domů unavená a sedřená jako já.
Nic jsem však na sobě nedala znát a tvářila jsem se, že jsem spokojená tak, jak žiji. Přesto měla Jitka potřebu svěřit mi, jak to vlastně dělá.
Nestačila jsem se divit tomu všemu, co mi kamarádka vyprávěla. Nevěřila jsem tomu, že to tak vážně může fungovat. Měla jsem dojem, že tohle se děje jen ve filmech.
Když mi prozradila svůj postup, byla jsem v šoku
Jitka mi prozradila, že se udržuje v perfektní kondici. Hodně cvičí, moc toho nesní, aby byla pořád dokonale hubená, a na svoje tělo potom loví muže.
Vysvětlila mi, že už to tak dělá několik let a funguje to. Vždycky sbalí nějakého bohatého muže a nechává se od něj živit. Za její krásné tělo jí kupuje všechny věci, na které ukáže.
Nechává se vydržovat, nemusí chodit do práce, kupuje si drahé oblečení a dopřává si nejrůznější procedury. Byla jsem v šoku.
Nevím, jestli jí mám závidět, nebo ji spíše litovat
Najednou jsem nevěděla, jestli mám kamarádce její styl života závidět, nebo ji spíše litovat. Na jednu stranu měla drahé hadry, luxusní kabelky a nemusela se dřít někde ve fabrice. Na druhou stranu se ale chovala jako laciná ženská, která je s muži jen pro peníze. Už jen ta představa, že dostávám peníze za to, jak vypadám a co muži nabízím, mi byla nepříjemná.
Nechala jsem kamarádku kamarádkou. Ať si žije, jak uzná za vhodné. Já sice musím každý den do práce, ale zase se na sebe můžu podívat do zrcadla, že si nenechávám platit za to, jak vypadám. To by nebylo nic pro mě.
Autor: Nikol Kolomazníková
