Monika (34): Z mého přítele se stal kriminálník, kamarádi ho dostali do vězení

od Luboš Klouček
2 minuty čtení
zenanasili
zenanasili

Poznali jsme se na jeho narozeninové oslavě a já měla oči jen pro něj. Myslela jsem si, že je nejlepší člověk na světě, on se následně začal měnit. Měl velké problémy s penězi a začal se scházet s nebezpečnými lidmi. Za zavřenými dveřmi mě ponižoval a ubližoval mi.


Jak to všechno začalo

Byli jsme spolu dva roky, ale jeho chování se začalo rapidně měnit. Zkoušel investovat do nestálých a rizikových akcií a o vše přišel. Dlužil poměrně velkou částku peněz a nechtěl to řešit bankovní půjčkou. Začal mi to všechno mít za zlé, jako by to snad celé byla moje chyba. Chtěl, abychom jsme se měli dobře, a proto nesmyslně riskoval. Už jsem nebyla jeho zlato, andílek ani miláček. Začal mě ponižovat a sprostě urážet. Ani fyzické násilí mu nebylo cizí, jednou mi dal facku a neustále mi lámal a kroutil ruce, když jsem ho nechtěla poslechnout.

Nebezpeční přátelé

A co Pavel udělal? Začal se přátelit s velmi nebezpečnou partou lidí. Napadlo ho, že může začít prodávat drogy, aby se dostal z finančních problémů. Zuřila jsem, byl jako posedlý. Náš dům byl najednou plný drog, zbraní a zfetovaných lidí. Byla jsem vyděšená. Kamarádka mi poradila, ať ho nahlásím na policii. Tušil, že něco podobného vymyslím a začal mi vyhrožovat rodinou a vším, co na mě věděl. Jelikož jsem se mu svěřila opravdu se vším, mohl mi pěkně zavařit. Mluvit s ním už nebylo možné – začal se cítit jako „pán“ dle jeho vlastních slov.

Král podsvětí

Zdroj: Brian Jackson/123RF.COM

Začal se nazývat králem podsvětí a věci byly opravdu škaredé – už nešlo jen o pár gramů marihuany – už to byla velká hra. Já se vždycky snažila lidem pomáhat, a dokonce jsem pracovala jako sestřička v místní nemocnici. Byla to ironie. Já lidi uzdravovala a Pavel je do nemocnice posílal. Začala jsem ho nenávidět za to, co se z něj stalo.

Posedlost, které se nezbavíš

Pavel se stával čím dál agresivnějším, byl tak posedlý svou novou „prací“, že neviděl nic jiného. Doufala jsem, že toho nechá. Nemohla jsem nic dělat – nahlásím ho a on mi to vrátí desetkrát víc. Opustím ho a on si mě najde. Začala jsem mít podezření, že něco bere, i když to na něm nešlo vůbec poznat. Cítila jsem se jako pták lapený v kleci. Ta klec nebyla zlatá, ale železná – chladná a pevná. Nedalo se v ní dýchat.

Autor: Redakce


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články