Do práce se těšila v podstatě hlavně kvůli němu. Často sama sobě kladla otázku, jak může být muž jako on stále sám. Tajně po něm pokukovala, ale dát mu najevo svůj zájem se neodhodlala.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Co když se ten první krok rozhodl udělat on? Monika si domýšlela ledasco, když si ji pohledný šéf pozval k sobě do kanceláře. Opravdu mělo jít o pozvání na rande?
Nechápala jsem to
Bořek je opravdu kus chlapa. Zeptejte se na to kterékoli ženské u nás ve firmě a potvrdí má slova. Pohledný, vysoký, sebevědomý.
Často jsem se ptala sama sebe, proč je sám. Upřímně jsem to nechápala, o ctitelky rozhodně nemohl mít nouzi. V čem byl zakopaný pes?
Tajně jsem si na něj myslela
Do práce jsem se těšila především kvůli němu. I těch pět minut, po které jsem ho jednou denně vídala, bohatě stačilo k tomu, aby mi v břiše poletovali motýlci.
Neznala jsem u nás v práci ženu, která by po přitažlivém Bořkovi neházela očkem. Dokonce i vdané paničky na něm mohly oči nechat.
Ačkoli jsem si na něj tajně myslela a často si v představách malovala kdovíco, nikdy jsem se neodhodlala k tomu, abych mu svůj zájem dala najevo.
Pozvání na rande?
Několik dní jsem měla pocit, že mě Bořek sleduje víc než obvykle. Začala jsem sama sobě namlouvat všelico. Co když se mu také líbím?
Pak od něj přišlo nakázání, abych se za ním stavila. Žaludek jsem měla až v krku, ještě nikdy jsem s ním nebyla sama v zavřené kanceláři!
Kráčela jsem za ním a namlouvala sama sobě, že mě třeba pozve na rande. Vzrušeně jsem za sebou zavřela dveře jeho kanceláře a očekávala nabídku schůzky. Jenže Bořek na mě vytáhl něco úplně jiného…
Vyložil si to jinak
Čekala jsem cokoli. Pozvání na rande, nějaký kompliment, milá slůvka. Rozhodně jsem ale nečekala studenou sprchu, která mě vrátila zpátky na zem.
Bořek mě nechtěl pozvat na rande, chtěl mi vynadat. Prý se doslechl, že ho pomlouvám. Dokonce před chlapy v hospodě, kam jsem si párkrát zašla s pár lidmi z práce.
Stála jsem před ním jako zařezaná. Neměla jsem pocit, že bych ho pomlouvala. Ano, mluvili jsme o něm, ale úplně jinak. Vyložil si to špatně. Nebo ne?
Už vím, proč nikoho nemá. Mé sny se rozplynuly
Kromě pořádně studené sprchy jsem konečně pochopila, proč náš pohledný Bořek, na kterého si myslí v práci svobodné i vdané, je stále bez partnerky.
Z našeho jednostranného rozhovoru, při kterém si na mně šéf pěkně smlsnul, mi dal najevo, že nestojí o ženskou pozornost. Ale o mužskou.
Mé sny o naší společné budoucnosti, kterými jsem sama sebe už pěkně dlouho krmila, se rozplynuly. U Bořka jsem neměla sebemenší šanci.
Autor: Natálie Kabourková
