Konečně našla muže svých snů, se kterým si uměla představit zbytek života. Ačkoli na první pohled tvořili dokonalý pár, tajila před ním jedno velké tajemství. Když ji po šesti letech vztahu požádal o ruku, nemohla mu odpovědět „ano“. Byla už totiž vdaná za jiného muže.
Dnes se s vámi podělíme o příběh paní Moniky. Ta se za námi přišla svěřit se svým velkým dilematem. Její přítel ji požádal o ruku, což je situace, ve které by snad každá žena skákala tři metry do vzduchu. Ona je však nešťastná. A vy si teď můžete přečíst proč!
Byl to muž přesně podle mého gusta
Hned na začátku se od Moniky dozvídáme, že Roman byl muž přesně podle jejího gusta. Měl všechno, co u protějšků hledala a doposud nenacházela.
„Roman byl upřímný, i když někdy možná až moc,“ zasměje se Monika a pokračuje. „Byl pozorný, hodný a obětavý. Bylo na něm vidět, že kdybych chtěla, snesl by mi modré z nebe,“ říká Monika a dodává, že právě jeho povahové vlastnosti jí na něm učarovaly prakticky okamžitě.
Všechno se zdálo být zalité sluncem
„Po půl roce jsme spolu začali bydlet, nastěhovala jsem se k Romanovi,“ vysvětluje paní Monika, jak rychle pokračoval jejich vztah. „Všechno se zdálo být zalité sluncem, na naše okolí jsme působili jako dokonalý pár,“ říká, pak se ale na okamžik zamračí. „Bohužel jsem před Romanem od samého začátku tajila jedno velké tajemství.“
Jsme napjatí, jaké tajemství Monika před svým přítelem tajila. Ona nás však ještě chvíli napíná.
Zaskočil mě žádostí o ruku. Já však nemohla říci „ano“!
Vztah Romana a Moniky pokračoval směle dál, nebylo se čemu divit, že se spokojený Roman odhodlal k dalšímu kroku a svoji milovanou partnerku požádal o ruku. Monika to samozřejmě nečekala a byla velmi překvapená. Ačkoli si Romana chtěla vzít, nemohla.
„Vyrazil mi tím dech,“ vzpomíná Monika užasle a zasněně se usměje, když si v hlavě přehrává ten okamžik, kdy před ní Roman poklekl s prstenem v ruce. „Tak ráda bych mu v ten okamžik řekla, že si ho samozřejmě chci vzít,“ pokračuje, „ale já nemohla. Už jsem totiž vdaná byla.“
Budu muset s pravdou ven
V tento okamžik se tvář paní Moniky zakaboní, tváří se velmi nešťastně. Poté se nám narovinu přizná, že se to v ní všechno pere.
„Měla bych Romanovi říci pravdu, zaslouží si ji,“ uvažuje Monika nahlas, „na druhou stranu vím, jak moc mu tím ublížím. Vždyť jsem mu vlastně celé ty roky lhala,“ schová hlavu do dlaní, je nám jí líto. „Budu muset s pravdou ven a čím dříve, tím lépe,“ říká odhodlaně, poté vstává, loučí se s námi. Má očividně naspěch. „Možná to udělám už dneska, tak mi držte palce,“ řekne a s odhodlaným výrazem zmizí.
Autor: Nikol Kolomazníková
