V letošním roce bylo v České republice ohlášeno bezmála 1 200 případů domácího násilí. Toto alarmující číslo zahrnuje pouze ty případy, které spatřily světlo světa. Můžeme se jen domnívat, kolik případů domácího násilí zůstává tzv. ukryto pod pokličkou a schované za dveřmi domácností.
Jedním z ohlášených případů domácího násilí si prošla i paní Miroslava. Ta se rozhodla, že si svoji nepříjemnou zkušenost nenechá pro sebe, protože doufá, že by někoho dalšího mohla inspirovat, aby i on začal svůj problém řešit.
Odjakživa byl horká hlava
„Jiří byl vždycky horká hlava,“ vzpomíná na začátku svého vypravování paní Miroslava a na malý okamžik se zamýšlí, proč si toho tenkrát nevšimla. „Asi jsem měla na očích ty růžové brýle, které mi zkreslovaly realitu,“ uvažuje stále trochu zamyšleně. „Proto jsem přehlížela, že Jirka kvůli všemu hned vybuchl a choval se mnohdy až agresivně“.
Zdroj: 123RF.COM
Miroslava svého bývalého přítele popisuje jako muže, který se nechal vytočit naprostou prkotinou. Z míry ho dokázala vyvést i studená omáčka k obědu nebo špatně vytřená podlaha. Už z tohoto popisu je nám jasné, že život po jeho boku rozhodně nebyl procházka růžovým sadem.
Často mě stavěl do role, že si za to můžu sama
„Vzpomínám si na den, kdy na mě Jirka vůbec poprvé vztáhl ruku. Naštvalo ho, že jsem k obědu místo jeho oblíbené rajské omáčky udělala řízky. Ty měl zrovna tak velmi rád, ale toho dne měl prostě chuť na rajskou a já ho vytočila, protože jsem se tomu nepřizpůsobila,“ vysvětluje Miroslava první okamžik, kdy se k ní přítel poprvé zachoval zle.
Zdroj: 123RF.COM
Od toho okamžiku se to opakovalo stále častěji. Kdykoli Miroslava udělala něco jinak, než si představoval, byl oheň na střeše a na pořadu dne nejen urážky a nadávky, ale také rány a kopance. Jiří přitom Miroslavu stavěl do role, že si za to může sama, protože se chová nevhodně. Podle psychologů je to nejčastější problém obětí domácího násilí – často si totiž myslí, že si za to mohou samy.
Děsila mě představa, že v tom dcera bude vyrůstat
U Jiřího se střídaly dobré a špatné dny. V těch dobrých se k Miroslavě choval hezky, a právě díky takovým okamžikům po pěti letech vztahu přišla na svět jejich dcera Adélka. Miroslava se netají tím, že tajně doufala, že jejího přítele narození dcery změní. Nyní přiznává, že byla hodně naivní.
„Jiří si nebral servítky, klidně na mě křičel před zrakem naší malé holčičky, která tomu sice ještě pořádně nerozuměla, ale všechno to vnímala,“ vzpomíná Miroslava. „Děsila mě představa, že v tom moje dítě bude vyrůstat,“ přiznává s těžkostí v hlase. Nakonec to byla právě její dcera, díky které v sobě sebrala veškerou odvahu a odhodlala se k tomu, aby od agresivního přítele utekla. „Dcera byla můj hnací motor. Nebýt jí, asi v tom vztahu setrvávám dodnes,“ uzavírá Miroslava.
Autor: Nikol Kolomazníková
