Mirka byla podle svých slov vždy žena, která si jen tak něco nenechala líbit. Vždy se o sebe dokázala postarat a uměla říci ostatním svůj názor. A právě tahle její povaha překazila plány opilému muži, který se ji poměrně nevhodným způsobem snažil pozvat na rande.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
I když dnes Mirka na situaci vzpomíná se smíchem, raději se výtahům v cizích domech ve večerních hodinách vyhýbá, nebo do nich alespoň nenastupuje bez doprovodu někoho blízkého. Tehdy to totiž byla prý téměř scéna z nočních můr.
Jela jsem od kamarádky pozdě v noci. Netušila jsem, že v tu hodinu někoho ve výtahu potkám
Mirka ten večer trávila u kamarádky, která právě řešila jisté rodinné problémy. „Zůstala jsem s ní déle, povídaly jsme si a ona potřebovala utěšit,“ vysvětluje čtenářka.
„Odcházela jsem z jejího bytu asi v půl jedné v noci. Neměla jsem ani tušení, že ke mně do vtahu přistoupí cizí muž, ale nechtělo se mi jít deset pater pěšky,“ dodává k situaci.
Když v sedmém patře výtah zastavil a muž vstoupil, Mirce bylo hned jasné, že je opilý. „Alkohol z něho byl cítit a jeho potácivý styl chůze mluvil za vše,“ píše Mirka.
„Doufala jsem, že brzy vystoupí, jenže ono těch sedm pater do přízemí, i když se to nezdá, stačí k tomu, aby se leccos stalo.“ Muž prý pozdravil a začal okamžitě s opileckými hláškami, kterých slyšela za léta práce v baru mnoho.
Balil mě, pak se na mě dokonce pokoušel i sahat
I když Mirka říká, že jako barmanka je zvyklá, že ji opilci zvou na rande, potkat prý muže v temném domě, kde není nikdo další, je rozdíl. Když s ní muž začal mluvit, ignorovala ho.
„Pozval mě na skleničku, tak jsem mu nakonec odpověděla, že by bylo lepší, kdyby dnes už nepil. Smál se a něco mumlal, ani jsem mu pořádně nerozuměla. Pak se po mně ale začal sápat.“
Mirka popisuje, že se ji opilec pokoušel obejmout, ale v jeho stavu to byly marné pokusy. „Sotva se držel na nohou. Když jsem mu začala nadávat, jenom se smál. Naštěstí jsem brzy vystoupila, on se vypotácel z výtahu, ale než došel ke vchodovým dveřím, byla jsem dávno pryč.“
Opilec prý za Mirkou ještě cosi křičel, ona ho ale nevnímala. Od toho dne se raději nočním výtahům v cizích domech vyhýbá. „I když někdy je to otázka, zda se mi opravdu chce těch deset pater jít pěšky,“ směje se závěrem.
Autor: Šárka Cvrkalová
