V opilosti člověk občas udělá mnohé hlouposti, kterých později lituje. I já jich za sebou mám spoustu, přesto jsem nebyla zcela chápavá k tomu, co předvedla moje kamarádka přímo na naší svatbě. Ona toho pravděpodobně také velmi dlouho litovala. Trvalo několik let, než jsem jí odpustila.
S Dominikem jsem se ten den brala a myslela jsem, že všechno bude jenom krásné. Za svědka mi šla Hanka, dlouholetá kamarádka, které jsem do té doby vždy a ve všem věřila. Celý obřad proběhl poklidně, já si užívala přítomnost svého novopečeného manžela, hodně se slavilo, nechyběla ani velká spousta alkoholu. Hanka se nikdy nezdržovala zábavy, vždy byla spíše tahounem. Není tedy divu, že kolem půlnoci byla řádně podnapilá.
Bylo to tak trapné!
Odešla jsem na toaletu, když jsem se vrátila, můj muž tančil právě s Hankou. Nevadilo mi to, nejsem zrovna žárlivý tip, navíc Dominik moc nepil, chtěl si celý den hezky pamatovat. Seděla jsem a pozorovala, jak se do něho moje přítelkyně zavěsila, jak sotva stojí. Přišlo mi to komické do chvíle, než se po něm začala sápat a očividně ho chtěla políbit. Odstrčil jí, potom jí dovedl k židli, kde jí posadil. Já byla hned vedle a slyšela jsem jenom, jak mu lichotivými slůvky oznamuje, že by si s ním dala říct.
Zdroj: 123RF.COM
Dva roky jsem se s ní nebavila
I když mi Dominik několikrát opakoval, že to bylo jenom v rámci alkoholu, byla jsem na ní naštvaná. Styděla jsem se za ní, vadilo mi, co předvedla. Navíc jsem měla tak nějak pocit, že ublížila i Dominikovi, přestože on mi neustále tvrdil, že se vlastně docela dobře bavil. Hanka se navíc další den omluvila. Já jí ale poslala pryč s tím, že takovou ostudu přímo na mé svatbě si mohla odpustit.
Dlouhý čas jsme se nebavily. I když bydlíme pár měst od sebe, před svatbou jsme se vídaly jednou týdně. Po té události se ale všechno změnilo. Neměla jsem tendenci se s někým takovým bavit. To, že jsme se znova usmířily, má na svědomí vlastně jenom čas.
Potkaly jsme se náhodou. Po těch letech jsem vychladla
Seděla jsem s Dominikem v restauraci ve městě nedaleko bydliště. Od protějšího stolu se brzy zvedla osoba, která celou dobu seděla zády k nám a zeptala se, zda si může přisednout. Dominik se zazubil, protože si okamžitě vzpomněl na vtipnou historku ze svatby. Hanku jsem objala, protože jsem jí dva roky neviděla. „Takže už se nezlobíš?“ zeptala se mě místo pozdravu.
Ten den jsme se zapovídali, sdělili si všechny změny, ke kterým za ty dva roky došlo. Ještě před odchodem z restaurace jsme se dohodli, že pozveme Hanku na oběd. Od té doby se zase vídáme a jsou z nás nejlepší kamarádky. Odpustila jsem jí, ona se ale v mé přítomnosti raději alkoholu vyhýbá.
Autor: Šárka Cvrkalová
