Vždycky jsem byla ten typ ženy, pro kterou byla práce a kariéra přednější než rodina. Manžel mé rozhodnutí toleroval a se založením rodiny jsme nespěchali. Osud to ale s námi zamýšlel jinak. Před dvěma a půl lety se nám narodila krásná dcerka Maruška. Já ale měla jasno už od začátku, jakmile mi skončí mateřská dovolená, ihned nastoupím do práce.
Ačkoli pro mě byla má kariéra vždy velmi důležitá, nechtěla jsem dceru ochudit o kontakt se mnou. Proto jsem se jí dva a půl roku věnovala na plný úvazek. Byla jsem šťastná a svou dceru samozřejmě milovala, ale nebudu se tajit tím, že jsem se ty dlouhé měsíce neskutečně těšila, až se opět vrátím do práce. I tu jsem totiž milovala. Doma jsem se proto nechtěla zdržet o nic déle, než bylo nutné.
Hodně práce a starost o dceru se špatně kombinovaly
Mateřskou jsem měla do dvou a půl let věku dcery. Poté jsem manželovi oznámila, že chci Marušce najít školku a hodlám se vrátit do práce. Nic proti tomu nenamítal, mé rozhodnutí respektoval. Problém byl ale v tom, že se naše práce špatně sladily a vznikaly tak mezery, kdy se o malou neměl kdo postarat. Manžel pracoval na směny a já zase měla flexibilní pracovní dobu. Další krok byl tedy jasný: najdeme si chůvu!
Pěkná slečna těsně po škole
Na inzerát se nám mimo jiné uchazečky ozvala i Karolína – mladá a velmi sympatická slečna, která zrovna dokončila studium na pedagogické škole, a k dětem tak měla velmi blízko. Maruška k ní okamžitě přilnula a já se rozhodla, že ji vezmeme.
Zdroj: 123RF.COM
Od té doby mezery mezi hlídáním vyplnila Karolína. Marušce se věnovala opravdu pečlivě a já si mohla přestat lámat hlavu, že něco není v pořádku. Ovšem ne na dlouho.
Trávila hodně času s dcerou. I mým manželem
Vždycky jsem byla zvyklá práci hodně obětovat a už před narozením dcery jsem se kolikrát domů vrátila až večer. S vědomím, že je o Marušku postaráno, jsem se i po najmutí chůvy několikrát zdržela. Byla jsem klidná, protože jsem věděla, že se má o dceru kdo postarat. Pak jsem si ale začala všímat, že Karolína netráví spoustu času jen s mou dcerou, ale i mým manželem.
Jednou jsem je potkala úplnou náhodou v parku. Oni mě neviděli, ale já je ano. Na pohled působili jako šťastná rodinka s úsměvy od ucha k uchu. Jindy jsem se zase vrátila domů a našla je, jak společně sledují pohádky. Nechápala jsem, proč se Karolína zdržuje, když je manžel dávno doma a o dcerku se může postarat.
Zdroj: Alena Ozerova /123RF.COM
Scénář jako ze špatného filmu
Všechno spělo k jedinému: manželově nevěře. Nepřišla jsem na to sama, sám se mi přiznal. Stalo se to prý jen jednou a on toho neskutečně lituje. Zkrátka scénář jako z nějakého špatného filmu, kde si rodina najme krásnou chůvu a muž se jednoduše neovládne. I u nás to tak bylo.
Najednou jsem si v hlavě urovnala priority. Opravdu to tak chci? Opravdu je pro mě kariéra důležitější než rodina? Dříve možná ano, ale po této zkušenosti ani omylem. Chůvu jsem propustila, odcházela od nás s hlavou skloněnou a s černým svědomím. Doporučení ať ode mě nečeká. Moje touha po kariéře mě málem stála manželství. Takovou chybu už nikdy neudělám.
Autor: Nikol Kolomazníková
