Začalo to jako hloupá sázka. O tom ale neměl Milan ani tušení. Teď, když ví pravdu, přemýšlí, jestli by o ní měl s přítelkyní mluvit. Cítí totiž, že po třech společných letech se toho hodně změnilo. Ani tak si ale po přečtení tajného deníku není jistý, zda je jejich vztah upřímný.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Jiřinu jsem miloval už od školy. Byla to snad nejhezčí holka na světě a všichni se divili, že si nikdy nenašla žádného přítele. Ona si byla mojí zahleděnosti očividně dobře vědoma,“ říká Milan. „V deníku, který jsem nedávno objevil, totiž detailně popisuje začátek našeho vztahu.“
Kolegyně v práci jí nevěřila, že si někoho najde
Když Milan hledal v knihovně svou oblíbenou knihu, nejprve se zlobil, že je opět všechno přerovnané. Přítelkyně totiž nikdy nedá půjčené věci na své místo. Právě díky tomu objevil mezi knihami zastrčený deník. Ani ho nenapadlo, že by neměl informace číst. „Sedl jsem si a začal listovat popsanými stránkami. Od dob, co je se mnou, si toho Jiřina příliš nenapsala. Ale zaujal mě příběh z doby, kdy se mnou začala chodit,“ vypráví.
Podle deníku se kolegyně v práci Jiřině smály, že je na holky. Jak jinak by si prý tak hezká ženská nedokázala nikoho najít. A ona se tehdy vsadila o pozvání na víno, že si do týdne někoho najde. „Doslova mě popisuje jako chlapce, který po ní jel už od střední a určitě s ní půjde na rande. Taky jsem tehdy šel, neměl jsem ale ani tušení, co za tím vším je,“ říká Milan.
Sázku vyhrála. Jsme spolu už tři roky a já nevím, co si o tom myslet
Milana se dotklo, že jeho vztah začal jen kvůli hloupému pozvání na víno. Pravdou ale je, že s přítelkyní je už tři roky. „I když zpočátku byl náš vztah trochu podivný, já ji vždy miloval. Dělal jsem všechno pro to, abych si ji udržel, a postupem času mi přišlo, že jsem na ni dokonce zapůsobil. Mám teď pocit, že mě opravdu miluje,“ vykládá. „Proč by se mnou jinak kvůli sázce zůstávala tak dlouho. Že si dokáže někoho najít, potvrdila už dávno.“
Dnes ale čtenář neví, co by měl dělat. Zda si nechat pravdu o tom, že vše ví, jen pro sebe, nebo se přítelkyni svěřit a probrat s ní vztah narovinu. „Ulevilo by se mi, kdybychom spolu mluvili a ona by mi řekla, že mě skutečně miluje. Ale na druhou stranu se bojím, že to tak nemusí být. Nejspíš jsem srab a raději budu mlčet. I kdyby byl vztah neupřímný, já ji mám rád a nic se na tom nezmění,“ tvrdí.
Autor: Šárka Cvrkalová
