Muži obvykle milují fotbal, hokej, někdy tenis. Ale Milan je jiný. I když se mu přátelé v hospodě smějí, on se nijak nesnaží změnit. Konečně totiž po letech našel sport, který ho opravdu baví.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Je pravda, že na zumbu chodí spíše ženy. Ale potkal jsem i hodně chlapů, které tenhle tanec baví,“ říká Milan. „Nemohu si pomoci, skvěle se u toho odreaguji. Je mi jedno, co se o mně ve vesnici začalo povídat.“
Šel jsem doprovodit přítelkyni. Prvně sem se bránil tomu to vyzkoušet
K zumbě se Milan dostal vlastně náhodou. „Mojí přítelkyni odpadl odvoz na její pravidelné cvičení. Kamarádka onemocněla, a ona mě proto poprosila, zda bych ji na lekci nehodil já,“ popisuje čtenář.
Když už byl Milan na místě, rozhodl se, že bude sledovat, co to vlastně jeho dívka každou středu dělá.
„Seděl jsem v rohu místnosti a pozoroval, jak se hýbe do rytmu společně s dalšími ženami a asi třemi muži. Netušil jsem, že mě předcvičovatelka pozve, abych se přidal.“
Milan je podle svých slov pro každou legraci. „Styděl jsem se a moc se mi nechtělo, ale nakonec jsem se odhodlal. Připadal jsem si sice jako medvěd a přítelkyně se mi smála, ale cvičitelka mě nakonec pochválila a dala mi vizitku, kdybych se chtěl přidat. Doma jsem se pak svěřil přítelkyni, že mě to bavilo.“
Milan věděl, že bude kamarádům v hospodě k smíchu, ale přesto se na zumbu nakonec přihlásil. „Přemluvila mě právě moje holka. Když mě to baví, neměl bych se prý ohlížet na to, co si kdo myslí. Měla pravdu.“
Konečně jsem sám sebou. I když se mi kamarádi smějí, nevadí mi to
Milan nemá ve zvyku před přáteli cokoli tajit. Takže i novinku o zumbě jim brzy v hospodě řekl.
„Nejdřív si mysleli, že si dělám legraci. Když pochopili, že nežertuji, začali na internetu hledat videa a přirovnávat mě ke klukům v legínách. Nedokážou pochopit, že na zumbu mohu jít i ve volném tričku a kraťasech.“
Drb o tom, že se chlap z vesnice, manuální dělník, který nikdy na nic podobného nebyl, najednou začal účastnit něčeho takového, se po vesnici rozšířil rychle. „Jako by na tom záleželo,“ říká Milan. „Jsem pořád stejný člověk jako vždy.“
Podle čtenáře to navíc neznamená, že by se změnila jeho láska k fotbalu či hokeji. „Na televizi budu chodit do hospody pořád. Vždy jsem ty sporty miloval, ale jenom na plátně. Nikdy bych je nechtěl hrát. Jsem asi trochu jiný typ.“
Od doby, co Milan tančí zumbu, si připadá více volný a tak nějak svůj. „Ostatním jsem možná pro smích, ale já jsem na sebe hrdý. Navíc mám opět další věc společnou s přítelkyní. Ta kromě všeho tvrdí i to, že jsem u tance svůdný. A mně to lichotí.“
Autor: Šárka Cvrkalová
