Milada (34): Nepříjemné věci umím říkat do zdi, ale nikdy to nezvládnu přímo do očí

Milada tuší, že věci by se měly říkat narovinu. Vždyť i kritika se dá podat takovým způsobem, aby z toho vyšel slušný rozhovor. Přesto se nám svěřila s tím, že má příliš nízké sebevědomí na to, aby lidem kolem sebe prozradila svůj názor. Když se jí něco nelíbí, zkrátka s tím i tak souhlasí. A když je sama, přemýšlí pak nad tím, jaké by to bylo, kdyby se pro jednou postupovalo podle jejího plánu. A to jak doma, tak v práci.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky z Pardubic. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Mám odmalička nízké sebevědomí. Naučila jsem se raději jen mlčet a myslet si své

Už když byla Milada na střední škole, každý si z ní utahoval. „Nosila jsem tehdy takové příšerné brýle a rovnátka. Moje rodina neměla moc peněz, proto jsem často chodila v jednom svetru i čtrnáct dní. Nebylo to tak, že by mě někdo šikanoval. Ale posmívali se mi. A když jsem se snažila bránit, dopadla jsem jenom hůř. A tak jsem raději vždy jen mlčela a dělala, že je neslyším.“

Ve společných školních projektech Milada vždy poslechla někoho jiného a nikdy neřekla, co si myslí. Když pak vyšlo najevo, že se měla prosadit, bylo jí to líto. „Kdybych ale něco navrhla, nikdo by mě neposlouchal. Neměli mě rádi. A mně moje plachá povaha zůstala dodnes.“

V práci nikdy neřeknu svůj názor. Od manžela si nechávám křivdit

Milada pracuje jako sekretářka. I když nemá příliš vysoké postavení, vidí i do důležitých dokumentů a všímá si často chyb, které její šéf udělal. Navíc má mnohdy nápady na daleko lepší řešení. „Jsem ale jen sekretářka, nepřísluší mi říkat, co si myslím. Když se mě šéf ptá, co bych udělala jinak, neodpovídám,“ přiznává.

Občas se i přesto Miladinu šéfovi něco nelíbí. „Nadává mi za to, co jsem udělala nebo neudělala. A i když jsem si jistá tím, že to tak je správně, omluvím se a předělám to na špatnou verzi. To, že firma ztrácí peníze, je pak moje vina a šéf opět křičí na mě. Já si ale neumím stát za svým názorem, a tak jen krčím rameny a nechávám si nadávat,“ říká Milada.

Doma to podle ní není o nic lepší. „Manžela miluji a on miluje mě. Samozřejmě u nás ale dochází k výměnám názorů jako v každém páru. S tím rozdílem, že já vždy po dvou větách raději přiznám chybu a vyhnu se dalším hádkám, i když vím, že je pravda na mé straně.“

Podle Milady se její manžel navíc neumí omluvit, když zjistí, jak se věci skutečně mají. „Zkrátka nad tím jenom mávne rukou a věc je pro něho uzavřená. Nikdy mi neřekne, že jsem měla pravdu, že se omlouvá,“ popisuje Milada.
Aniž by tak komukoli cokoli řekla, drží raději Milada krok, aby si zajistila, že nebude nikomu překážet. Ačkoli si dobře uvědomuje své kvality, vyhýbá se zbytečným sporům. Drží se toho, co ji naučila už střední škola. „Vím, že to není ideální jednání. Ale taková já zkrátka jsem,“ dodává.

Autor: Šárka Cvrkalová