Matylda (35): Sousedovic černá kočka mi do života nepřinesla smůlu, ale štěstí

Už jako malá holka jsem se bála koček. Jako dítě mě totiž babiččin kocour Ferda ošklivě poškrábal a já si k těmto zvířatům vypěstovala fóbii. Proto mě nemile překvapilo, když se do řadového domku hned vedle mě nastěhoval nový soused a společně s ním i jeho kočka. A navíc černá.

Kočka si chodila, kam se jí zachtělo

Bydlím v řadovém domě, kde jednotlivé domky a jejich zahrady mezi sebou dělí jen nízké ploty. Znáte kočky, ty se dostanou všude a nízký plot pro kočku souseda nebyl vůbec žádný problém. Ta kočka si drze chodila, kam se jí zachtělo. Ke mně na zahradu to samozřejmě měla blízko, proto tam byla pečená, vařená. Chtěla jsem se zmínit sousedovi a vyjádřit svůj nesouhlas, ale měla jsem problém ho zastihnout, věčně totiž nebyl doma.

Jaký pán, taková kočka

Celý týden jsem souseda vyhlížela. Nepoštěstilo se mi. Toulal se, kdo ví kde, asi úplně stejně, jako ta jeho chlupatá kočka, která se naučila sedávat u mě přede dveřmi na zahradu. Neustále vyčkávala, kdy náhodou otevřu, a věřím tomu, že kdybych dveře pootevřela jen na skulinku, v tu ránu ji budu mít doma. Ono ne nadarmo se říká, že jaký pán, takový pes. V případě souseda tedy spíše kočka, ale sedělo to na ně dokonale. Ani jeden z nich věčně nebyl doma – soused kdo ví kde a kočka u mě.

Vyděsila mě k smrti

Jednou jsem musela v práci zůstat podstatně déle a domů jsem se vracela až za tmy. Uvědomila jsem si, že jsem celý den nechala nahoře v ložnici otevřené okno, nepočítala jsem s tím, že bych se z práce vrátila až tak pozdě. Doma jsem zaslechla zvláštní zvuky vycházející z horního patra. Okamžitě mi hlavou bleskla představa, že je tam zloděj. Byla jsem vystrašená k smrti, přesto jsem v sobě našla tolik odvahy, abych nahoru zašla.

A co jsem tam našla? Sousedovu kočku. Shodila květináč z nočního stolku a nyní si pohodlně lebedila na mojí posteli.

Vystartovala jsem na souseda

To byla poslední kapka. Soused byl doma, poznala jsem to podle toho, že se uvnitř svítilo. Naštvaná jsem zabouchala na dveře a byla jsem připravená říct sousedovi něco pěkně od plic. Když se otevřely dveře, spustila jsem na něho, ať si laskavě jde pro tu svoji chlupatou bestii, že se mi válí v posteli a já na ni tedy ani omylem nesáhnu. Nejdříve nechápal, pak mu to došlo a začal se omlouvat. To mi ale bylo jedno, jediné, co jsem v tu chvíli chtěla, bylo, aby si tu potvoru okamžitě odnesl a doma přivázal na špagát.

Čekal na mě s květinou

Druhý den na mě soused čekal před domem s květinou v ruce. Přišel se omluvit za svoji nezbednou kočku. Za svůj výstup jsem se trochu styděla, až moc jsem přeháněla, tak jsem ho pozvala na kafe. Ukázalo se, že je to moc fajn muž, který je stejně jako já po rozvodu a zkouší začít znovu. A tak to zkusíme společně. Sousedova černá kočka mi nakonec do života nepřinesla smůlu, ale štěstí – štěstí v podobě super chlapa.

Autor: Nikol Kolomazníková