O tom, jak se může život změnit během několika sekund, nám při své návštěvě v redakci vyprávěl čtenář Martin. Celé mládí se ve škole snažil o výhru v chemické soutěži. A když zariskoval, situace se mu vymkla z rukou. Od té doby má zranění na celý život a dává si na podobné chyby pozor. Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře z Ústeckého kraje. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Studoval chemii a snažil se získat ocenění
„Všechno to začalo tím, že jsem už jako malý chtěl být alchymista,“ tvrdí. Martina už od dětství lákaly různé baňky a chemikálie. Když měl možnost přihlásit se na střední školu se zaměřením na chemii, hned toho využil a účastnil se všech akcí a soutěží.
„Většinou šlo na soutěžích jen o vzorečky, ale já jsem se ze zvědavosti doma snažil testovat různé látky,“ vypráví. „Hodně věcí jsem míchal a připravoval v pokoji. I když se rodiče vztekali, protože nevěděli, co to je a jestli je to bezpečné,“ vysvětluje.
Vše si vždy dopředu připravil a konzultoval s vyučujícím
Martin doma nikdy nemíchal nic, co by mohlo být nebezpečné. Snažil se nejprve mluvit o svém nápadu s učitelem, teprve poté vyzkoušel postup. Jednou se ale blížila soutěž a on se rozhodl, že bude experimentovat. Chtěl získat co nejvíce vědomostí a být o krok napřed před ostatními.
Rozhodl se jednat na vlastní pěst
Smíchal proto dvě látky, které sice znal, ale o jejich vzájemném působení neměl potuchy. Nedopatřením se ale kapalinou polil a látka ho spálila přes oblečení až na kůži. Martin skončil v nemocnici a byl rád, když z něj kapalinu dostali. „V některých místech jsem neměl jen povrchové popáleniny, ale bylo to až do masa,“ tvrdí.
Od té doby se experimentování bál a dlouho se chemii vyhýbal
Hodiny chemie pro něj najednou začaly být peklem. Musel poslouchat vyučujícího, jak mluví o jeho oblíbeném předmětu, ale z každé látky měl najednou strach. „Přišlo mi najednou, že mám nešikovné ruce. Všechno mi ze strachu padalo a já už nechtěl znovu zažít tu bolest jako dřív,“ vypráví.
Pomohl mu až psycholog
Začal navštěvovat terapii, aby mu pomohla se s jeho strachem vyrovnat. Když se podíval na baňku nebo jiné náčiní, automaticky se mu začaly třást ruce a vzpomněl si, jak se tenkrát popálil. Až časem se naučil své emoce a strach kontrolovat, dnes má již školu vystudovanou a maturitu úspěšně složenou.
K chemii se možná ještě někdy vrátí, ale bude pozorně dbát na všechny ochranné pomůcky a vezme si k sobě někoho, kdo je v oboru zkušenější, aby zamezil podobné situaci, která mu zničila kůži na rukou i břiše na celý život.
Autorka: Tereza Hotovcová
