Způsob, jakým ostatní vychovávají své děti, mě nikdy nezajímal. Proto mě překvapilo, že se tolik lidí zajímá o to, jak vychovávám svého syna Milana. V autobuse nebo obchodě si všímám pohoršených pohledů vždy, když se na Milana někdo podívá. Jsou mu čtyři roky a já jsem stále nebyla schopná ho zbavit dudlíku.
Už je ve věku, kdy ostatní děti dudlík nepotřebují, ale on je na něm závislý. Nemůžu ho bez něj nechat ve školce, ale dávám mu ho i doma, abych se vyhnula zbytečnému pláči, který mi trhá srdce.
Dostala jsem kázání od učitelky ve školce
Reakce kolemjdoucích jsem si nepřipouštěla, protože jsem si byla jistá, že neumí situaci posoudit. Nebyli s mým synem celé dny a noci jako já, aby věděli, jak moc se bez dudlíku vzteká a pláče. Brouka do hlavy mi ale nasadila Milanova učitelka ze školky, která si mě jedno odpoledne odvedla dál od dětí a vyčítavě mi sdělila, že výchovu zanedbávám. V tu chvíli jsem se cítila jako nejhorší matka, která dělá pro svého syna všechno špatně. Nezapomněla mi sdělit, že děti ho v kolektivu odmítají právě kvůli dudlíku. Milan pak sedí v koutě sám a s nikým se nedruží.
Začala jsem vymýšlet, jako ho dudlíku zbavit
Zdroj: 123RF.COM
Nechala jsem si nejprve poradit od kamarádek a později jsem hledala na internetu. První rada byla velmi radikální, a to schovat dudlík, přečkat pláč a udržet si pevné nervy. Tento postup jsme velmi rychle zavrhla, protože naříkání bylo nesnesitelné. Druhý způsob mě nabádal, abych dudlík malému vzala jen tehdy, kdy bude zabaven jinou činností. Podobný postup sice fungoval, ale při spánku jsem byla opět nucená mu dudlík vrátit.
Dudlík jsem po kouskách stříhala
Jako jediný a osvědčený způsob se nakonec ukázalo střídání dudlíku. Vždy když jsem Milana uspala, tak jsem mu na pár vteřin dudlík vzala a nenápadně kousek ustřihla. Svojí akci jsem prováděla tak rychle, že nebyl schopný si všimnout, jak rychle jeho konec ubývá. Najednou ho sám od sebe přestal vyžadovat. Byl totiž krátký a přestal mu chutnat. Když už jsem myslela, že mám vyhráno, načapal mě Milan při stříhání. Jsou mu sice teprve čtyři roky, ale moc dobře věděl, o co jsem se pokoušela. Na místě se rozbrečel a nepřestával. Jediným řešením bylo mu dát jiný dudlík.
Vrátili jsme se zase na začátek
Pořád se na sebe zlobím za to, jak neopatrně jsem stříhání prováděla. Kdyby si mě Milan nevšiml, už by dávno bylo po problému. Teď jsme zase na začátku a já se snažím přijít na způsob, jak mu dudlík vzít, aby tolik nevyváděl. Některé chápavé maminky mě uklidňují tím, že z toho přece vyroste. Já má ale strach, aby svůj dudlík nenesl až do první třídy a nestal se tak terčem posměšků a já příkladem špatné matky.
Autor: Tereza Hotovcová
