Jelikož mi rodiče odmalička vtloukali do hlavy, že rodina je na světě to nejdůležitější, žila jsem ještě donedávna v přesvědčení, že při problémech se vždy mohu obrátit na svou sestru. Ta jediná mi totiž zůstala po tom, co rodiče potkala závažná nehoda, kterou ani jeden z nich nepřežil. Teď ale vím, že Adéla je jen vypočítavá a zlá, a když nemusím, bavit se s ní rozhodně nechci.
Můj přítel Damián mě před časem požádal o ruku. Dlouho jsme přípravy tajili. Chtěli jsme si svatbu připravit více méně sami, abychom se vyhnuli stresu, kterým by nás všichni okolo zahrnuli. Pozvánky jsme rozposlali až dva měsíce před konáním obřadu. Bylo jich jen pár, chceme být opravdu pouze v kruhu nejbližších. Jenomže nějakým způsobem se stalo, že se o svatbě doslechla i má sestra.
Několik let jsme se spolu nebavily. Teď se diví, proč jsem ji nepozvala na svatbu
Volala mi celá rozhořčená, že se od kamaráda doslechla, že se budu vdávat. A samozřejmě byla velmi dotčená, že jsem jí neposlala pozvánku. Telefon jsem jí položila, jenomže druhý den se opět dožadovala odpovědi, proč ji na své svatbě nechci. Dokonce i Damián se začal přimlouvat, abych ji dodatečně pozvala a uzavřela tak s ní spor, který vyvrcholil téměř až v nenávist. Jenomže já zkrátka Adéle nedokážu odpustit.
Zdroj: 123RF.COM
Po smrti rodičů vůbec netruchlila. Zajímal ji jenom majetek
Když naši rodiče zemřeli, Adéla jim nešla ani na pohřeb. Za jejich života s nimi nikdy problém neměla. Spíš bych řekla, že jim dost podlézala, když něco potřebovala. Ale potom, co zemřeli, slyšela jsem od ní jenom to, že byli špatnými rodiči, že já jsem ta rozmazlená, ona od nich nikdy nic nedostala, a proto by si po jejich smrti zasloužila větší část jejich majetku. To, že se dům i veškeré peníze rozdělily mezi Adélu a mě rovným dílem, jí přišlo vlastně nespravedlivé.
Řekla jsem jí, že je sobecká a vypočítavá. Nedokázala jsem pochopit, jak může ze smrti rodičů jenom těžit a házet na ně špínu, přestože jí vůbec nic neudělali. Odstěhovala jsem se, nechala jí dům celý, našla si vlastní rodinu a začala žít nový život. To se stalo před třemi lety. Od té doby jsem s ní nemluvila. Ale teď najednou touží po tom být svědkem mého velkého dne.
Já ji ale na své svatbě nechci. Stále nedokážu zapomenout na její chování. Nechci, aby mi hádka s ní zkazila náš obřad. Proto jsem se rozhodla její telefonáty ignorovat a jen tiše doufat, že se na svatbu nepozve sama.
Autor: Šárka Cvrkalová
