Dokud spolu byli Marika s Pavlem jako partneři, všechno jim skvěle vycházelo a žili spokojeně a bez hádek. Jenže před dvěma lety se vzali, nastěhovali se do rodinného domku po Maričiných rodičích a všechno se změnilo.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Dřív jsme spolu vlastně tak nějak bydleli, nebydleli. Oba jsme měli malý byt, jednou jsme spali u mě, jindy u něho. Rodiče mi odkázali dům a jejich podmínka byla, abych si tam jednou nastěhovala manžela. Jenže začít bydlet společně se vším všudy až po svatbě byla očividně chyba,“ vypráví čtenářka.
Už po půl roce jsme se začali hádat. Čím víc jsem se snažila, tím horší to bylo
„Když jsme se stěhovali, těšili jsme se, že konečně budeme mít opravdu společné bydlení. Že nebudeme muset každý den přemýšlet, co si vzít do druhého bytu na spaní, že budeme mít společné skříně. Já jsem se těšila, jak se budu ve volných dnech starat a manželovi vyvařovat jeho oblíbená jídla,“ vzpomíná Marika.
Jenže už při stěhování se ukázalo, že pár má na různé věci odlišný názor. „Každý chtěl jiný nábytek, jiné barvy povlečení, jinak vybavenou kuchyň. I když jsme se nakonec dohodli na kompromisu, cítila jsem, že je něco špatně,“ přiznává.
Už po půl roce se pár začal hodně hádat. Téměř všechno, co se doma dělo, bylo vždy podle jednoho z nich špatně. „Snažila jsem se ustupovat, abychom se vyhnuli zbytečným hádkám. Ale ani to nepomohlo,“ dodává Marika.
Dělala jsem mu pomyšlení, to přesně on ale nechtěl
Marika přiznává, že se snažila ze všech sil. Manželovi vařila jeho oblíbená jídla, uklízela po něm, nic po něm nechtěla. Tolerovala mu dlouhé návštěvy přátel až do noci, nežárlila, když se vracel domů pozdě večer.
„Jenže nakonec se ukázalo, že to všechno bylo přesně to, co se mu nelíbilo. Nedávno jsme měli vážný rozhovor, ve kterém mi vysvětlil, co všechno dělám špatně. A já jsem doslova strnula, bylo toho totiž dost,“ svěřuje se čtenářka.
Manžel jí ten den řekl, že už to mezi nimi není jako dřív. Místo aby mu řekla, že ho miluje, vyvařuje mu a dělá všechno, co mu na očích vidí. Nežárlí a neptá se ho, kde byl, on si tak připadá, že je jí ukradený.
„Prý mu věnuji málo pozornosti. Dobrým jídlem rozhodně nevynahradím to, že jsem mu dřív říkala, jak moc ho mám ráda, že jsme o věcech diskutovali, kdežto teď jenom mlčím a ustupuji.“
Aby manželé svůj vztah zachránili, rozhodli se po posledním rozhovoru navštívit společně manželskou poradnu. Marika doufá, že to pomůže a že ještě dokážou obnovit lásku, která v jejich manželství plála před dvěma lety.
Autor: Šárka Cvrkalová
