Marie (65): Na svatbu jsem čekala roky. Až po čtyřiceti letech mě konečně požádal o ruku!

od Luboš Klouček
3 minuty čtení
zena muz 65
zena muz 65

Jak dlouho je žena ochotná čekat na prstýnek? Možná byste se divili! Paní Marie totiž dokázala čekat dlouhých čtyřicet let, než se opravdu dočkala žádosti o ruku. A ačkoli si musela počkat, netají se tím, že její „svatba na stará kolena“ rozhodně stála za to!

Poznali jsme se na chmelové brigádě

Marie a Karel se poznali už hodně dávno. Marie vypráví, že jí v té době bylo teprve devatenáct let a Karel byl o tři roky starší. Poznali se na tzv. chmelové brigádě a hned si padli do oka. Marie zasněně mluví o jiskře, která přeskočila prakticky okamžitě.

„Asi vám nemusím vyprávět, že jsem se pak na brigádu těšila o to více,“ říká s úsměvem na tváři. „Kromě vidiny vydělaných peněz mě do chmelu lákal i Karel. Byl to vážně fešák!“ usmívá se zasněně a její zamilovaný výraz na nás působí příjemně nakažlivě.

Zdroj: rido/123RF.COM

Žili jsme spolu na psí knížku

O tři roky později spolu začali bydlet. V té době bylo zvykem, aby si chlapci dívky brali za ženy, ale Karlovi se do ženění nechtělo a Marie na něho nechtěla tlačit. Netají se tím, že se obávala, že pokud by na sňatek apelovala, mohl by se její přítel vylekat.

„Žili jsme spolu tzv. na psí knížku, někdo by možná řekl na hromádce. Moje rodina sice často hovořila o svatbě, ale mně o to vlastně ani nešlo. Byla jsem do Karla blázen a neřešila jsem, jestli můj prsteníček zdobí prsten, nebo ne,“ přiznává se paní Marie.

Ani po deseti letech jsem se žádosti nedočkala

„Poprvé jsem o svatbě začala uvažovat po deseti letech,“ vzpomíná se zamyšleným výrazem ve tváři. „Přeci jen to byl milník v našich životech a já nebudu lhát, že mě tehdy napadlo, že by mě Karel mohl požádat o ruku. Jenže se nic nekonalo a já mlčela,“ pokračuje.

Zdroj: 123RF.COM

Marie se prstýnku nedočkala ani o deset let později. Mezitím už společně s Karlem vychovávali tři děti, které počali i bez toho, že by byla jejich láska stvrzena papírem.

Už jsem přestala doufat

„Blížilo se naše rubínové výročí a já po těch letech marného čekání už přestala doufat, že bych se vůbec kdy mohla dočkat,“ vysvětluje Marie a my v jejím výrazu na okamžik zahlédneme stopu zklamání. Tak dlouho čekala na prstýnek a ani po čtyřiceti letech vztahu s jedním mužem se ho nedočkala.

„Pár dní po našem výročí slavím narozeniny. Očekávala jsem klasiku, jako každý rok, ale tentokrát se Karel opravdu vytáhl,“ říká Marie a chviličku nás napíná. A pak nadšeně vyhrkne: „Požádal mě o ruku a vytasil se i s prstenem!“

Svatba byla maličká, ale nádherná

„Tak jsem se přeci jen dočkala,“ usmívá se paní Marie a my sdílíme její radost. Ve svém věku už nechtěla velkolepou svatbu, proto ta její byla skromná a maličká. Jak ale paní Marie v závěru svého vypravování dodává, rozhodně prý stálo za to si na ni ta dlouhá léta počkat!

Autor: Nikol Kolomazníková

Související články