Ne vždy se naše sny vyplní tak, jak jsme očekávali. Může zasáhnout osud, nepříjemná životní situace, rodina, finanční problémy. Je to ale často především o tom, že pokud něčeho skutečně chceme dosáhnout, kromě planých řečí bychom se tomu měli věnovat. To popisuje ve svém příběhu Marek, jehož sen zdaleka neskončil tak, jak si představoval.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Nikdy jsem si nemyslel, že dopadnu takto,“ přiznává Marek. „Teď už je pro mě asi pozdě snažit se cokoli změnit. Měl jsem se soustředit na své možnosti, dokud byla šance,“ říká. „Bohužel jsem svou šanci promarnil, tak alespoň apeluji na vás ostatní, abyste svému snu obětovali všechno,“ dodává.
Po dokončení gymnázia jsem studoval hotelovou školu. Byl jsem lajdák a nedokončil ji
Marek po základní škole nevěděl, kam pokračovat, rozhodl se proto nastoupit na gymnázium. Tím se čtyřkami prošel, teprve zde si uvědomil, že jeho velkým koníčkem je vaření a jednoho dne by chtěl být zkušeným kuchařem, který je na takové úrovni jako Pohlreich, který si může dovolit vystupovat v televizi a hodnotit ostatní. „I když to podle mých rodičů byl nesmysl, nastoupil jsem na další střední školu, na hotelovku. Chtěl jsem vystudovat kuchařský obor,“ říká.
Jenomže tou dobou s ním začaly mlátit hormony a on střídal jednu holku za druhou. „Kvůli svým úletům jsem neměl čas na učení, do školy jsem nedocházel tak, jak bych měl. A po roce a půl jsem odešel. Začal jsem pracovat brigádně v kuchyni jedné hospody, kde jsem ale jenom připravoval předsmažené obalené sýry,“ vzpomíná.
Po pěti letech jsem studoval dálkově vysokou. Jenže ani tu jsem nedodělal
Markovi po pár letech v kuchyni došlo, že pokud se chce v životě někam dostat, bez titulu to nepůjde. Proto nastoupil na vysokou školu. I když studoval dálkově, nedokázal ji skloubit s prací, jeho známky se brzy vymkly kontrole. „Už v prvním ročníku jsem nic nestíhal, v pololetí druhého jsem se vzdal svého snu nadobro. Po pěti letech mimo školu už jsem se zkrátka nedokázal soustředit na učení,“ objasňuje.
V současné době má Marek přítelkyni, se kterou čeká dítě. Odstěhoval se s ní na druhý konec republiky, musel proto změnit povolání. „Hospodská kuchyně nebyla nic moc, ale stále to bylo terno oproti tomu, co dělám teď,“ říká. „Jediné, co jsem totiž tady v okolí našel, byl prodavač ve stánku s rychlým občerstvením. Denně tak otáčím langoše a připravuji párky v rohlíku. Měl jsem pro svůj sen udělat mnohem víc…“
Autor: Šárka Cvrkalová
