Když se Marcela dozvěděla, že její syn požádal přítelkyni o ruku, praly se v ní rozporuplné pocity. Na jednu stranu mu chtěla přát štěstí, na stranu druhou ale měla jisté pochyby – s přítelkyní Magdou totiž chodil necelý rok a už si ji chtěl brát.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Ačkoli měla milující máma ohledně sňatku svého syna jisté pochyby, nakonec mu dala požehnání a doufala, že se v budoucí snaše plete. Jenže nepletla.
Znali se teprve krátce, přišlo mi to strašně brzy na svatbu
Věděla jsem, že si můj syn Tomáš začal s nějakou ženou. Ještě jsme ji ani nepoznali a on nám ji popisoval jako tu nejlepší ženskou pod sluncem. Zpočátku jsem byla z jeho štěstí nadšená.
Když ale po necelém roce přišli mladí s novinkou, že se budou brát, rozsvítila se mi v hlavě rudá kontrolka. Podle mě spolu byli příliš krátce na to, aby se hnali do svatby.
Snažila jsem se o svých obavách promluvit se synem, ale ten byl samou láskou celý pryč a na krásné Magdě mohl oči nechat. Nenechal si nic vymluvit a na svatbě trval.
Měla jsem pochyby, ale snažila jsem se dětem přát lásku
Magda si svatbu přála co nejdříve, proto se na nic nečekalo a všichni se zapojili do přípravy jejich veselky. Ta se měla konat jen dva měsíce od žádosti o ruku.
Potlačila jsem v sobě veškeré nepříjemné pocity a snažila se přát dětem lásku i štěstí. Syn po boku mé budoucí snachy vypadal šťastně a já s blížícím se datem svatby začínala podléhat dojmu, že je přeci jen všechno v pořádku.
To jsem ještě netušila, co se stane jen měsíc po svatbě. Kdybych to byla nějakým způsobem tušila, rozhodně bych synovi nedovolila, aby si někoho takového vůbec bral!
Mého syna si nevzala z lásky. Její pravý důvod byl odporný
Po svatbě se mladý pár tvářil šťastně, ale netrvalo to dlouho. Jen měsíc po svatbě se totiž ukázala pravá tvář mé snachy Magdy a nikdo z nás se nestačil divit.
Mého syna si nevzala z lásky, její pravý důvod byl odporný a naprosto nám všem vyrazil dech. Ukázalo se, že se Magda a můj syn znali už dávno předtím – konkrétně v době, kdy chodili na střední školu.
Magda byla tehdy hodně při těle a do mého syna se zakoukala, jenže on ji odmítl. Jak sám přiznal, tehdy před kamarády machroval, takže měl na Magdinu váhu nepěkné poznámky. Ona se rozhodla, že se mu za to jednoho dne pomstí.
Nestačím se divit, čeho jsou lidé schopní
Když jsem se nešťastného syna ptala, jestli Magdu skutečně nepoznal, přísahal mi, že vůbec. Snažil se na ni vzpomenout, ale velký rozdíl ve váze udělá s vizáží člověka mnohé.
Magda dokonala svoji pomstu, mého syna nemilovala a všechno to dělala jen proto, aby mu ublížila, jako on kdysi ublížil jí. Ublížila ale nejen jemu, ale i nám všem.
Nestačím se divit, čeho jsou v dnešní době lidé schopní. Je mi z chování Magdy zle a syna lituji. Měla jsem dát na své tušení a svatbu mu zakázat.
Teď se trápím já i můj syn a nikdo z nás neví, jak z toho ven.
Autor: Nikol Kolomazníková
Názor odborníka
To, co se odehrálo synovi paní Marcely, je vskutku až k neuvěření. Takovéto ojedinělé případy se vskutku mohou stát a existuje reálné riziko, že dotyčného člověka hluboce ranní. Je však důležité po takovémto zážitku nepřestat důvěřovat všem lidem. To, co se odehrálo, ukazuje spíše na vnitřní problém a nevyřešený zážitek u Magdy, který by bylo vhodné řešit s psychologem, nežli by to něco vypovídalo o ostatních osobách v tomto příběhu.
Nikdo z nás totiž není dokonalý. Není tedy vhodné kritizovat sám sebe, že si toho člověk nevšiml, existují zkrátka lidé, kteří dokáží velice úspěšně manipulovat druhé, to však není nikterak pozitivní vlastnost.
Je jasné, že na začátku každého vztahu bude mít člověk poněkud “růžové brýle”, to je zcela přirozené. Avšak to, jak se bude vztah vyvíjet je pro každý vztah odlišné. S tím je třeba zdůraznit, že jako lidé máme tendenci věci neustále porovnávat, a to často v náš neprospěch. To se týká i vztahů a může pro nás být obtížné vyhnout se, nebo si uvědomit, že ke svému současnému partnerovi přistupujeme jakýmsi filtrem našich předchozích vztahů, představ a zkušeností.
Tomu bychom se však měli vyvarovat. Jak již bylo zmíněno, každý vztah je jiný, protože každý člověk je jiný. Vztahy můžeme vnímat jako velmi podobné, ale nikdy se nesetkáme s 2 naprosto identickými vztahy. To souvisí s tím, že bychom na základě našich špatných zkušeností nebo ojedinělých případů neměli zanevřít na všechny vztahy a “házet je do jednoho pytle”.
Mgr. Jiří Brouček
Psycholog
