Střídání služeb v rámci úklidu je v panelových domech zažitým zvykem. I naše čtenářka Magda si dávno zvykla, že jednou za 3 týdny uklízí své patro a jednou za 4 měsíce na ni vyjde kompletní úklid domu, který zahrnuje i úklid sklepních prostor.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Do redakce nám zaslala e-mail, ve kterém se svěřila se svým šokujícím objevem. Při posledním celkovém úklidu totiž v sousedově sklepě našla něco nechutného.
Zůstala jsem na to sama
„Věděla jsem, že ten víkend vychází úklid na mě,“ vypráví na začátku svého e-mailu Magda. „Během týdne jsem se ke spoluúčasti snažila přemluvit děti, ale nakonec jsem na úklid zůstala sama. Raději se šly učit, než aby musely uklízet,“ vysvětluje.
Magda se tedy s odhodláním v sobotu ráno pustila do úklidu. Věděla, že úklid zahrnuje jak sklepní prostory, tak kočárkárnu, která byla součástí jejich paneláku, i místo, kam se ukládají popelnice. Práce jako nad hlavu.
Šlo mi to hezky od ruky
„Ačkoli úklid nijak zvlášť nemusím, toho dne mi šla práce pěkně do ruky,“ vzpomíná Magda prostřednictvím písmenek. „Nebylo ještě ani před polednem a na mě už čekal jen úklid sklepa. Byla jsem ráda, že to budu mít brzy za sebou,“ pokračuje.
Jakmile došla až do sklepa, připravila si nový kbelík s čistou vodou. V paneláku, kde Magda žije, má každý byt ve sklepě svoji část ohraničenou pletivem. Proto nebyl problém si všimnout, co ve své kóji skladuje Magdin soused.
Divně to smrdělo. Když jsem se podívala pořádně, udělalo se mi špatně
„Když jsem procházela kolem sousedovy části sklepa, udeřil mě do nosu zvláštní zápach,“ píše nám Magda v e-mailu. „Podívala jsem se skrz pletivo a obrátil se mi žaludek. Viděla jsem tam stažené zvířecí kůže!“
Magda popisuje tento děsivý zážitek tak přesně, že i nám z něho běhá mráz po zádech. V sousedově sklepě zahlédla stažená zvířata, některá z nich i vycpaná. Z toho pohledu se jí udělalo nevolno.
Musela jsem jít na čistý vzduch. Do sklepa jsem se vrátit nechtěla
„Bylo mi špatně, musela jsem jít před dům a vydýchat se,“ svěřuje se Magda. „Měla jsem před očima ta stažená zvířata a nechápala, co s nimi soused dělá. Napadlo mě, jestli se to vůbec může. Takhle skladovat obdobné věci,“ uvažuje.
Magda nám přiznala, že se do sklepa vrátit nechtěla. Jen z té představy jí bylo zle. Musela ale dodržet svoji povinnost a sklepní prostory uklidit. Byla přece na řadě.
V životě jsem se tak nelekla
„Věnovala jsem se vytírání, chtěla jsem to mít co nejdříve za sebou,“ vysvětluje naše čtenářka. „Najednou mě někdo pozdravil. Otočila jsem se a viděla souseda, zrovna toho souseda, jehož sklep mě tak vyděsil,“ píše. „A navíc v ruce nesl staženou jezevčí kůži!“
Magda se přiznala, že se ještě nikdy v životě takhle nelekla. Popsala nám, že si soused všiml jejího zděšení a vysvětlil jí, že je preparátor. Upravuje zvířecí kůže a napouští je speciálními preparáty, poté je natáhne na skelet a prodává do škol.
„Ulevilo se mi, když mi to vysvětlil,“ napsala Magda. „I tak se ale stále děsím chodit kolem jeho části v našem sklepě.“
Autor: Natálie Kabourková
