Podle svých vlastních slov Lucie nikdy nehleděla na to, jestli je muž tlustý, hubený, černovlasý nebo blonďatý. Od vztahu očekávala především to, že se o ni její vyvolený postará a bude ji milovat. Když začala chodit s Ondrou, některé kamarádky se jí smály. On totiž ve svých dvaceti sedmi letech vážil téměř sto třicet kilo. Tehdy ještě Lucie netušila, že jejich syn bude po tatínkovi.
„Ondra je chlap, jak má být. Že má pár kilo navíc ničemu nevadí, protože je alespoň silný a pracovitý. Doma udělá za den víc věcí než jiní muži za týden. Vím, že jeho postava není způsobena tím, že by se jenom válel na gauči u televize, jak si někteří myslí,“ popisuje Lucie.
Synovi bude patnáct. Začíná se postavou podobat otci
Lucie s Ondřejem otěhotněla těsně po třicítce. Společně vychovali syna Davida. Ten ale s přibývajícím věkem začal mít apetit podobný svému otci. „Pro Ondřeje jsem vždy vyvářela skvělá jídla a ukázalo se, že i Davidovi chutná. Často si přidával a někdy se dokonce stalo, že nezbylo, a tak si dal po obědě ještě svačinku. Přitom nešlo o to, že by jedl nezdravě, ale jenom hodně,“ říká Lucie.
I když se snažila velké porce vyvážit tím, že začala vařit saláty a dietní jídla, jelikož Ondřej i David snědli oba téměř dvojnásobek normální porce, navíc si dali oběd i k večeři, přibývali na váze.
Jsou pracovití, dokonce i cvičí. Jen zkrátka mají rádi dobré jídlo
„Já sedím celý den v kanceláři. Jím sice méně než oni, ale téměř se nehýbu. Přesto vypadám, jako bych do rodiny nepatřila,“ přiznává Lucie. Ondřej pracuje ve skladu, celý den nosí těžké krabice, doma ještě odvede spoustu práce kolem statku, večer si chodí zaběhat. David zase po škole chodí do posilovny. A když je doma potřeba s něčím pomoci, tátovi podá rád ruku.
„Žijí zdravě, jsou to správní chlapi a miluju je. Jenomže jejich apetit je k nezastavení. Nakupujeme téměř třikrát týdně, protože půl kila šunky je pro ně svačinka. K obědu spořádají klidně celé kuře. A ještě mají problém, že nezbylo na večeři,“ říká čtenářka. „To, že jsou trochu při těle, mi vůbec nevadí. Věřím tomu, že u Davida jednou nějaká holka pozná jeho duši a bude s ním díky tomu, jaký je uvnitř. Přesto mám trochu obavy z toho, aby si těmi spoustami jídla příliš neublížili.“
Lucie se dál snaží svým chlapcům doma vařit především zdravá jídla a alespoň minimálně je krotit. Bohužel se jí to příliš nedaří. „Přesto jsem na ně pyšná. Nakonec asi za všechnu tu fyzickou námahu potřebují trochu odměnit,“ dodává.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Šárka Cvrkalová
