S manželem si už roky nerozumíme. Rodinu udržujeme hlavně kvůli našim dětem a snažíme se předstírat, že je v našem vztahu vše v pořádku. Manželův pohár trpělivosti nedávno přetekl, a teď se dokonce rozhodl nás opustit.
Pro děti to byl obrovský šok, a proto se stále snaží otce přemluvit, aby s námi zůstal. Bolí mě, když se dívám na jejich trápení, ale odmítám manžela přesvědčovat, aby neodešel. To je pod mou úroveň.
Naše problémy začaly po druhém porodu
Dnes je naší dceři Elišce dvanáct let a synovi Přemkovi osm. Náš vztah byl plný lásky, zábavy, pochopení a důvěry. Po druhém porodu mi však hormony udělaly ze života peklo. Začala jsem na svého muže být nepříjemná a postupně jsme se vzdalovali. Milostný život nám byl úplně cizí a nakonec jsme spolu mluvili jen o práci nebo povinnostech. Manžel se dlouho snažil mě přimět, abych se uvolnila. Nosil mi květiny, bral mě na večeře a výlety a byl velice pozorný. Já jsem po porodu ale neměla potřebu s ním mluvit, bavit se nebo si jen užívat hezkých okamžiků.
Jeho snahy najednou ustaly
Ze dne na den se najednou změnil. Místo milých slov a nápadů na výlet mě doma čekal jen jeho zamračený výraz a hrobové ticho. Myslela jsem, že má jen špatnou náladu a vůbec mě nenapadlo, že to může být tak vážné. Ticho v domácnosti ale neustávalo a později se z něj stala samozřejmost. Stále jsem jeho chování nevěnovala pozornost a ta propast mezi námi se ještě více prohlubovala.
Nakonec si vzal kufr a odešel
Nepříjemná atmosféra se v našem domě držela velmi dlouho. Jednoho rána jsem manžela uviděla, jak hbitě pobíhá po domě a hází do kufru všechny nezbytnosti. S vyděšením jsem ho pozorovala, než prohlásil, že od nás odchází. Neměla jsem sílu na to, abych mu odporovala. Věděla jsem, že náš vztah už nedokážeme zachránit sami a upřímně jsem nedoufala ani v pomoc odborníka. Proto jsem jen bezradně stála ve dveřích a se slzami v očích jsem pozorovala, jak své věci ukládá do kufru auta, a nakonec odjel.
Zdroj: 123RF.COM
Děti se s naším rozchodem neumí vyrovnat
Obě děti cítily, že v našem vztahu není něco v pořádku. Přesto je překvapilo, když otec bez jediného slova odjel. Plakaly a chtěly jet za ním. Celá ta situace mi trhala srdce, protože jsem s manželem nechtěla mluvit, ale také mě vyčerpávalo sledovat, jak se mé děti trápí.
O pár dní později se přeci jen vrátil, ale k mému překvapení jen pro to, aby se ujistil, že souhlasím s rozvodem. Byla to pro mě rána do srdce. V hloubi duše jsem totiž stále doufala, že si vše rozmyslí. Dětem jsem ještě nic neřekla. Obávám se ale, že jim to budu muset brzy sdělit. Nevím, jak se s celou situací poperou, ale věřím, že časem si na naše odloučení zvyknou.
Autor: Tereza Hotovcová
